Bylo to pozdní odpoledne, když jsem se procházela po špinavé ulici, zatímco slunce pomalu klesalo za horizont a barvilo nebe do krvavě červené. Měla jsem žízeň. Ta ohromná, nesnesitelná žízeň po něčem víc než jen vodě z odpadního kohoutku. A peníze? Ty byly v mé kapse asi tak reálné jako moje naděje na lásku.
Procházela jsem kolem opuštěného baru, z jehož dveří se linula vůně levného alkoholu a cigaret. Měla jsem chuť na drink. Ne, vlastně ne. Měla jsem chuť na něco, co by zahřálo mé vnitřnosti, něco, co by mi na chvíli zaplnilo prázdnotu. Tak jsem se rozhodla, že zajdu dovnitř a pokusím se od někoho získat pár drobných na pití.
Uvnitř bylo temno, jako by se tam schovávaly všechny mé noční můry. Zatímco jsem procházela mezi stoly, slyšela jsem smích a křik, jakoby se tam lidé snažili zapomenout na své vlastní problémy. Srdce mi bušilo, když jsem se posadila vedle muže, jehož oči byly tak opilé, že by se s nimi dalo plavat. Nabídla jsem mu úsměv a v hlavě jsem měla plán – dvě slova a hned se dostanu k pití.
“Hele, kámo, jsi v pohodě?” zeptala jsem se a on se na mě podíval, jakoby jsem byla z jiného světa. Chvíli přemýšlel a pak vyndal peněženku. Po chvíli jsem měla v ruce pár bankovek, které jsem okamžitě proměnila v drink. Cítila jsem, jak se mi do žil dostává teplo a odvaha. Jenže pak jsem si uvědomila, že tenhle chlapík není jen tak obyčejný. Byl divný, jeho pohled divoký, něco mi říkalo, že bych měla utéct.
Ale já jsem neměla kam jít. A tak jsem zůstala, hrála jsem hru, ve které jsem neměla šanci vyhrát. Když jsem se zvedla, abych si objednala další drink, zaslechla jsem, jak se za mnou mluví. “Hele, holka, co kdybys zůstala?” Tak jsem se otočila a znovu jsem se podívala do jeho očí. Ten pohled byl jako láva – mohl mě spálit, nebo mě mohl zahřát. Ale věděla jsem, že nic z toho nehodlám riskovat.
A tak jsem se rozhodla utéct. Vyšla jsem z baru a v té chvíli, když jsem se ocitla na chladném vzduchu, jsem si uvědomila, že peníze jsou jen kusy papíru. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem svobodu. Ale než jsem se stihla rozběhnout, ten chlapík mě chytil za ruku. “Počkej!” zvolal a já se otočila, srdce mi bušilo až v krku. “Mám pro tebe nabídku.”
V ten moment jsem věděla, že se mi život změní navždy. Ta nabídka, kterou mi dal, byla tak nečekaná, že jsem na moment zapomněla na všechno, co mě trápilo. A tak jsem tam stála, ve světle pouliční lampy, s pocitem, že právě teď se můj příběh teprve začíná.