Černovláska.cz

Dneska je ten den. 2195. Vánoce. A já sedím na prahu starého garáže, která už dávno pamět chrastí sousedními psími štěkoty. Venku sněží, ale mně je to fuk. Před sebou mám telefon a v hlavě plno otázek. Proč se mi Samer Issa nedovolá? Všichni říkají, že je to chlap na správném místě, ale já chci vědět, co se mu honí hlavou.

Včera jsem slyšela, jak jeho jméno problesklo v hospodě. Království plné tajemství, kam se vejde daleko víc než jen pár prachů. Proč mi to nikdo neřekne? Všichni si hrají na důležité, ale já jsem ta, co si jde pro pravdu. Zvedám telefon a volám. Zvoní to, ale nikdo se nehlásí. Zatracený Samer, co je to za hru?

Ve vzduchu cítím vůni bílého vína a pečených brambor. Sousedi se připravují na oslavu, zatímco já mám v kapse poslední drobák a chci se dostat k Samerovi. Jsem drsňačka bez peněz, ale ne bez odhodlání. Rozhodnu se, že to risknu a vyrazím. Klopýtám po zasněžených ulicích, cítím jak mi zima proniká pod kůži, ale to mi nevadí. Jsem na cestě za pravdou a to mě pohání.

Dojdu k jeho baráku. Zvoním, ale nikdo neotvírá. „Sakra, co dělá?“ rozčiluju se a chci to vzdát. Ale pak slyším, jak se za dveřmi ozývá smích. Zatraceně, já se nedám! Otočím se a za mnou stojí nějací kluci. Vsadím se, že o Samerovi ví své. „Hej, kluci! Co víte o Sameru?“ zeptám se naštvaně, ale oni se jen ušklíbají. Vím, že ve mně vidí jen další drsňačku, co se snaží dostat na vrchol.

Po chvíli blbnutí a urážek mi jeden z nich ukáže směr. „Samer je na svátky v horách, holka. Měj se!“ V tu chvíli mám pocit, že mi spadla brada. Samer je pryč? Ne, takhle to nenechám. Rozhodnu se, že ho najdu. Sněžení mě neodradí. A tak vyrážím do neznáma. Po cestě k horám si říkám, že Vánoce bez lásky nejsou Vánoce, ale já se nebojím. Našla jsem si svůj cíl. Až ho najdu, budu mít odpovědi, které chci!

Jak jsem se blížila k horám, zjevil se mi záhadný obrys. Samer? Ne, to byl jen jeho stín. Co když je to jen klam? Ale pak jsem uslyšela jeho smích. Sakra, to je on! Až teď jsem si uvědomila, že jsem se víc než na něj soustředila na sebe. Kdo ví, co se odehrálo, než jsem ho našla? Ale to je jiný příběh. Když jsme se konečně potkali, bylo to jako rána z čistého nebe. On se na mě podíval a já věděla, že to, co se stalo, mi změní život.

Bylo to jedno z těch odpolední, kdy slunce pálilo do zad a vzduch byl prosycen vůní voňavých grilovaných klobás. Šla jsem po ulici, kde se ztrácely myšlenky a sny. Všude kolem mě se to hemžilo lidmi, co se smáli a tleskali. Ale já? Já jsem byla sama. Bez peněz, bez lásky, a hlavně bez důvodu se usmívat.

Na rohu jsem potkala starého známého, který mi vrazil do ruky papírek. „3607 miss jizni afrika“ stálo tam. Znělo to jako tajemství, které jsem musela odhalit. Hronov byl nedaleko, a tak jsem se rozhodla to zjistit. Pokračovala jsem dál, s papírkem v kapse a plánem v hlavě. Každý krok jsem cítila jako výzvu.

Když jsem dorazila do Hronova, město mě přivítalo svými šedými budovami a prachem na ulicích. Ale v srdci města byly barevné stánky s ovocem a zeleninou. Jak chutná svoboda? Napadlo mě, když jsem se zastavila u stánku s mangem. Zhluboka jsem se nadechla. Ta sladká vůně mě vrátila zpět do reality. Vytáhla jsem pár drobných z kapsy a koupila si kus. Když jsem ho zakousla, jeho šťáva mi stékala po bradě a já jsem se cítila jako královna.

Poté jsem si všimla skupiny lidí, kteří se shromáždili kolem nějakého představení. Byl to pouliční umělec, jehož trik s ohněm mě fascinoval. Lidé tleskali a smáli se, ale já jsem se cítila jako duch. Všechno kolem mě bylo živé, ale já jako bych byla zakletá. Rozhodla jsem se, že se k nim přidám. „Hele, co takhle trochu zábavy?“ křikla jsem a vrhla se do davu. Zábava mě pohltila. Chvíli jsem zapomněla, že jsem bez peněz a lásky.

Na konci představení jsem se setkala s tajemným mužem, který mi nabídl další dobrodružství. „Pojď se mnou, mám pro tebe něco speciálního!“ řekl s úsměvem. Zatímco jsem váhala, uvědomila jsem si, že konečně cítím vzrušení. I když jsem neměla nic kromě pár drobných, ten pocit svobody a vzrušení byl k nezaplacení. A tak jsem mu kývla a společně jsme zmizeli do noci. Možná, že láska a peníze nejsou to, co mě dělá šťastnou, ale vzpomínky na dobrodružství, které teprve přijde.

Na ulici to vonělo jako po bouřce, ale já jsem neměla čas na romantiku. Cítila jsem, jak mi vítr čechrá vlasy, když jsem se proplétala mezi lidmi. 3791 foto se mi vrylo do paměti jako nějaká hloupá soutěž. Všichni se rozplývali nad X Factorem, ale já? Já jsem byla ta drsná holka, co se na podobné blbosti dívá z povzdálí.

David Gránský? Důvod, proč jsem se vůbec dostala na tu kola ven akci. Znáte to, když vás kámoš pozve na něco, co vypadá jako zábava, ale ve skutečnosti je to past? Zbláznila jsem se, když jsem viděla, jak se v davu hemží davy fanoušků. Všichni byli jako ovce, které potřebují vodítko. Vzala jsem si do ruky telefon a začala fotit. Foto x Factor – to byl můj moment na slávu, nebo aspoň na únik z reality.

Stála jsem tam, srdce mi bušilo jako o závod, a najednou mě oslovil jeden kluk. Měl na sobě kšiltovku a na tváři úsměv od ucha k uchu. Dával mi komplimenty, ale já si ho nevšímala. Moje myšlenky se proháněly dál, jak se dav rozčiloval kvůli Davidovi. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozproudila adrenalinová vlna. Moje srdce si žádalo akci, ne kýčovité fráze.

Vtom na mě zavolal David s tím svým roztomilým úsměvem. Všichni se otočili. „Hej, slečno drsná, nechceš se s námi vyfotit?“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do středu pozornosti. Html kód mého života se náhle přepsal. Jako by mě někdo vzal za ruku a vrazil do světa, kde se o mě zajímají. Ale já jsem se nehodlala nechat zmást.

Po fotografování jsem se vzchopila a podívala se na Davida. „Ty a tvůj X Factor? Tak to je hezké, ale já mám na srdci jiné starosti,“ řekla jsem mu. Nečekal to. V jeho očích byl zmatek. Vzala jsem si od něj rychlý polibek na rozloučenou a vrátila se zpátky do reality. Davida jsem nechala stát s ústy dokořán, zatímco já jsem se vrátila k tomu, co umím nejlíp – přežít bez lásky a bez peněz. A víte co? Na konci dne jsem se cítila jako vítěz.

Byla jsem na dně. Bez peněz, bez lásky a s jedním cílem – dostat se na koncert 3947 Clou. Jak to udělat? Všichni kolem mě se tvářili, jako bych byla z Marsu, ale já měla v plánu víc než jen poslouchat jejich nové album. Musela jsem se dostat na jejich turné, ať to stojí, co to stojí.

Sehnala jsem staré tričko s logem kapely a vyrazila do města. V ulicích to vonělo smaženými klobásami a levným pivem. Když jsem dorazila k klubu, už tam stály davy. Kluci v kšiltovkách, holky s barevnými vlasy, všichni spěchali, aby si zajistili místo na koncertě. Měla jsem jen pár drobných, ale to mě nezastavilo. Musela jsem být součástí toho, co se chystalo.

Chvíli jsem se motala kolem, dokud jsem si nevšimla skupinky lesbiček, které se bavily o poslední desce. Přistoupila jsem blíž, usmála se a zeptala se, jestli neví, kde se dají sehnat lístky. A pak to přišlo – jedno z nich mi nabídlo místo na jejich stole. Nevěděla jsem, co dělat, ale srdce mi bušilo. Vzala jsem si jejich drink a snažila se zapadnout do jejich atmosféry.

Když koncert konečně začal, světla zhasla a já se ocitla v jiném světě. Zvuk kytaristy se nesl celým klubem, jako by mě objímal. Všichni jsme skákali, křičeli a zpívali, jako bychom byli jednou velkou rodinou. Započali novou éru, nový album, a já se cítila jako součást toho všeho. Ale pak mě zasáhla myšlenka – co teď? Co když se tenhle moment rozplyne a já se vrátím zpátky do reality?

A najednou, v tom nejlepším, jsem viděla něco neuvěřitelného. Na pódiu se objevila ta lesbička, co mi nabídla drink. Chytila kytaristu za ruku a začala zpívat. Všichni ztichli, a já si uvědomila, že se děje něco víc než jen koncert. Dneska je to o přátelství, o lásce, o tom, že i bez peněz a bez lásky se dá žít naplno. A tak jsem zůstala stát, srdce mi bušilo a věděla jsem, že tohle je začátek něčeho nového.

Úvod do chaosu

Vítejte v mém světě. Světě, kde se peníze točí kolem prstů jako špinavé peníze v podsvětí, a láska? Ta je pro slabochy. Můj příběh začíná v malém bytě, kde se zdá, že stěny slyší víc, než bych si přála. 3647 tajne video je náš kód pro nelegální zábavu, a já jsem tu, abych vám ho přiblížila.

Přestup na druhou stranu

Když jsem poprvé uviděla to video, bylo to jako rozsvícení v tmavém tunelu. Finalista Superstar, u kterého jsem sázela na jeho úspěch, byl teď v situaci, kdy se musel rozhodnout. Obsah byl drsný, plný emocí a krve. Dny v garáži voněly po benzínu a zkažených snech. Každé záblesk obrazovky mi připomínal, jak blízko jsme byli pravdě a jak daleko od reality.

Hra s ohněm

Všude kolem mě se pohybovaly postavy s temnými úmysly. Bylo to jako tanec na okraji propasti. Zatímco jsem sledovala, jak se finalisté Superstar propadají do svých démonů, já byla ta, kdo držel tajemství. Tajemství, které mohlo všechno změnit. Musela jsem se dostat k jádru věci, a to co nejdřív. Každá minuta byla jako bombový odpočet. Jak se blížila noc, cítila jsem, že se blížím k něčemu velkému.

Odhalení pravdy

V temném koutě garáže se točila kola osudu. Zatímco ostatní se snažili vymanit z tohoto bludného kruhu, já jsem našla klíč. Tajné video bylo pouhou zástěrkou pro něco mnohem většího. Na obrazovce se objevily tváře, které jsem znala a přesto neznala. Bylo to jako zjevení, které mě zasáhlo jako kulka.

Překvapivý závěr

Když jsem se konečně dostala k pravdě, zjistila jsem, že finalisté Superstar hráli hru, kterou jsem nečekala. Byl to podvod, zkažený systém, který jen čekal na to, až někdo prozradí pravdu. Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale teď mám v rukou zbraň – pravdu. A věřte mi, že v tomto světě je pravda mnohem cennější než jakýkoli diamant.

Na začátku byla tma

Včera večer jsem se ocitla v jednom z těch zapadlých klubů, kde se vzduch mísí s potem, kouřem a vzrušením. DJ CJ Bolland to rozjel tak, že to vypadalo, jako by se celá místnost chystala vzlétnout. Kolem mě se hemžily postavy, které se snažily zapomenout na všechno, co je trápí. Já jsem ale jenom toužila po jednom – pořádně se zbourat.

Vůně a barvy

Světla blikala jako bláznivá. Barvy se mísily a tančily před mýma očima. Cítila jsem, jak se ve mně probouzí adrenalin, zatímco jsem se snažila prodrat mezi lidmi, kteří se už dávno vzdali jakékoli zdrženlivosti. Vzduch byl prosycený vůní levného alkoholu a potu. A já? Jsem byla jen další drsňanda, co se snažila přežít.

Na dně

Přistála jsem u baru, objednala si tekutou odvahu a snažila se potlačit vzpomínky na prázdné peněženky a neúspěšné vztahy. Ten kluk vedle mě měl na sobě tričko s nápisem „Bolland forever“. Vzala jsem mu drink a pobídla ho, aby se přidal. Zamířili jsme na parket, kde jsme se pohybovali jako šílení. Těžko říct, jestli nás k tomu vedla hudba, nebo nám to prostě přišlo jako dobrý nápad.

Jízda bez brzdy

Čas plynul, a jak jsme se víc a víc uvolňovali, zjistila jsem, že jsem zapomněla na všechny své starosti. Tančili jsme, smáli se a skákali, jako by nás nikdo nesledoval. Potom mě ten kluk chytil za ruku a odtáhl mě k zadnímu východu. Zelené neonové světlo na nás vrhalo podivné stíny, a já jsem věděla, že se chystá něco nečekaného.

Nečekané rozuzlení

Na ulici jsme narazili na partičku lidí, kteří se chystali na další akci. Všichni byli v euforii, a já jsem se v tu chvíli cítila jako královna. Jenže pak se to stalo. Kluk, co mě táhl ke vchodu, zmizel. Zbyla jsem tam sama, bez peněz, bez lásky, ale s pocitem, že jsem naživu. Možná je to všechno o té cestě, ne o cíli. Nakonec jsem se usmála, otočila se a vydala se zpět do klubu, protože večer teprve začínal.

Soutěž, kterou jsem nemohla nechat ujít

Dneska jsem se rozhodla, že se zúčastním 3903 soutěže. Hlava mi hučela, a já jsem věděla, že tohle je moje šance. Shaun Baker – ten kluk, co se mu říká zázrak na kole. Kdo by ho neznal? Slyšela jsem, jak se ve vzduchu vznáší jeho jméno, a já, jako drsňačka bez peněz a bez lásky, jsem neměla co ztratit.

Moje šance na slávu

Vyrazila jsem do města, kde se soutěž konala. Ulice voněly po grilu, a já jsem cítila, jak mi v žilách koluje adrenalin. Lidi se tísnili kolem, smáli se a popíjeli pivo. Já jsem se postavila k pódiu, kde se chystala zábava. Připravila jsem se na všechno. Jsem tady, abych ukázala, co ve mně je!

Setkání se zpěvačkou Maloy

Ve frontě jsem potkala zpěvačku Maloy. Byla to holka s hlasem jako siréna a drsným stylem. Pochopila, že jsem tady na stejné vlně. Povídaly jsme si o všem, co nás štve. Obě jsme toužily po něčem víc než po tomhle zapadlém městě. Řekla mi, že mi pomůže dostat se na pódium, pokud jí pomohu s jejími nervy. Deal!

Akce na pódiu

Když jsme se dostaly na pódium, cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo. Opona se zvedla a já jsem byla plná energie. Maloy začala zpívat, a já jsem ji doplnila svým vlastním stylem. Lidi šíleli! Všechno kolem mě se rozmazalo, když jsem se ponořila do hudby. Bylo to jako tanec na okraji propasti, a já jsem se tam cítila jako doma.

Nečekaný konec

Po našem vystoupení se Shaun Baker přiblížil. „Holky, vy jste byly skvělé! Co takhle se přidat k mému týmu?“ Zíraly jsme na něj jako na zjevení. Nevěřila jsem vlastním uším. Bez peněz, bez lásky, ale s možností změnit svůj život. Jak tohle skončí? Možná je to začátek něčeho velkého, nebo jen další halucinace z garáže. Ale tohle město už nebude nikdy stejné.

Začátek cesty

Už jsem to nevydržela. Těch 3675 videí, co jsem projela, abych se dostala na X Factor, mi připadalo jako věčnost. Všichni mluvili o tom, kdo vyhraje, ale já jsem měla jen jedno: ukázat, že drsná holka z ulice má na to, aby se stala hvězdou. Bez peněz, bez lásky – ale s odhodláním.

Všechno to začalo v garáži

Když jsem se poprvé postavila před kameru, vzduch byl plný napětí. Garáž, ve které jsem trénovala, byla smradlavá a plná starého nářadí. Cítila jsem vůni oleje a rezavého kovu, ale to mě nezastavilo. Zpívala jsem, jako bych měla v sobě vichřici. Každý tón byl jako výbuch.

Přichází první kolo

Konečně jsem stála před porotou. Byli tam ti velcí – s drahým oblekem a perfektními účesy, zatímco já v džínech a tričku. Ale co? Nikoho to nezajímalo. Když jsem začala zpívat, všechny pohledy se na mě upřely. Ten moment, kdy jsem viděla, jak se porotcům rozzářily oči, mi dal sílu.

Bitvy a rivalita

Postup měla i další holka, která vypadala jako princezna. Měla drahé šaty a dokonalý make-up. Ale já měla něco, co ona ne – opravdovost. Každý náš duel byl plný napětí. Vzduch byl cítit po kyselém potu, jak jsme se snažily vyhrát. Srdce mi bušilo, ale já jsem to nevzdala.

Finále a překvapení

Když přišel den finále, cítila jsem se jako na vrcholu světa. Všichni se dívali, jak zpívám naživo. Ale pak se stalo něco nečekaného. Na scénu přišel můj bývalý, se kterým jsem se pokoušela vyrovnat. Zatímco jsem zpívala o lásce a bolesti, on se díval přímo na mě. A v tu chvíli jsem věděla, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Vítězství bylo na dosah, ale já jsem se musela rozhodnout. Co je důležitější – sláva nebo pravda?

Noc, která všechno změnila

Když jsem se probudila v ušmudlané garáži, cítila jsem se jako královna. Špinavý koberec, co pamatuje lepší časy, byl mým trůnem. Venku pršelo, ale já byla chráněná svým azylem. Ne, nejsem žádná střízlivá holka, co se snaží najít lásku, já jsem drsná holka ze čtvrtě, kde přežíváš, nebo umřeš. Můj život je jako hra s vysokými sázkami a já nehodlám prohrávat.

3599 způsobů, jak se postavit na nohy

Na stole ležela stará plechovka od fazolí. Otevřela jsem ji jako krabici s pokladem, protože má hlad a já nemám peníze. Tohle je má realita. Každý den je nový boj. Mám plán, jak přežít, a to bez ohledu na to, co si kdo myslí. Město je plné možností, stačí se jen rozhlédnout. Jde o to, najít ten správný moment a chopit se příležitosti, i když to znamená ohnout pravidla.

Přátelé, nebo spíš nepřátelé?

Moji přátelé? Ha! Spíš banda bláznů, co se snaží přežít jako já. Jeden z nich, Dedu, měl zajímavý nápad. Vyrazíme do parku, kde se scházejí místní podivíni. Kdo ví, co tam najdeme? Zápach grilu a nekonečné smíchy, to je naše hra. S každým krokem se mi pod nohama třásly staré dlažební kostky, ale já jsem se smála. Zde můžu být sama sebou, bez přetvářky.

Za hranicemi normálu

Potkali jsme tam skupinu hipsterů, co se snažili o zdravý životní styl. „Zdravi!“ zakřičel jeden z nich, zatímco si vařil nějaký zelený lektvar. Věděl, že jeho smoothie nikdy neochutnám. Já mám jiné chutě – jak jsem na něm vyzkoušela svůj oblíbený trik, uviděl jeho vyplazený jazyk, když jsem mu ho ukradla. Byl to moment, kdy se smích spojil s adrenalinovým nábojem. Tohle je život, ne nějaká pohádka pro děti!

Překvapení na závěr

A pak to přišlo. Když jsem se vracela domů, potkala jsem ho. Kluka, co mi ukradl srdce, ale já mu to nikdy neřekla. Stál tam s úsměvem, který mě rozesmál, a s nabídkou, která mě šokovala. „Mám pro tebe plán, co říkáš na společné dobrodružství?“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez lásky a peněz, život může přinést nečekané zvraty. A tak jsem kývla. Možná, že někdy, jen tak, bez keců, můžeme najít něco, co jsme nikdy nechtěli. Takže, co teď? Vyrážíme na cestu bez cíle, a to je pro mě ta největší svoboda.

První setkání

Všechno to začalo v jednom zapadlém baru, kde se potulovali lidé jako já, co měli peníze na poslední drink. Zrovna jsem si objednávala, když jsem slyšela známou melodii Careless Whisper. Přímo mě to zasáhlo, vzpomněla jsem si na staré časy, kdy jsem si myslela, že láska a úspěch jsou na dosah. Ale teď? Teď jsem tu jen já a moje prázdná peněženka.

Únik do noci

Po pár skleničkách jsem se rozhodla, že už mám dost smutnění. Vytáhla jsem cigarety, zapálila jednu a vyrazila ven. Ulice voněly po dešti a já se cítila jako královna, i když jsem byla bez peněz. V tom jsem zahlédla billboard s George Michaelem. „3493 George Michael“ – to číslo se mi zarylo do hlavy. Co by se stalo, kdybych ho potkala?

Hra s osudem

Vydala jsem se po jeho stopách. Našla jsem malou klubovou scénu, kde hrál cover band. Zase ta melodie. Ponořila jsem se do davu, tančila, jako bych měla všechno na světě. Cítila jsem, jak mě hudba pohlcuje. A pak, najednou, jsem ho spatřila. George? Ne, to nemůže být on. Ale ten typ, co mě zlákal na jeho hru. Zajímavý, přitažlivý, měl něco, co mě přitahovalo.

Večírek, co se nezapomíná

Slíbil mi vzrušující večer, ale nevěděla jsem, že se dostanu do jeho světa. Byli jsme v soukromém pokoji, plném barev a vzduchu prosyceného alkoholem. Tančili jsme, smáli se, a já se cítila jako v jiném vesmíru. Pak mě vzal za ruku a přivedl k oknu. Pod námi se rozprostíralo město, které nikdy nespí. „Když máš srdce, následuj ho,“ řekl. Ale já se bála, co to znamená.

Nečekaný závěr

Vtom se rozrazily dveře a vtrhl do místnosti další muž. Znal ho. Byl to jeho producent! A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do hry, o které jsem neměla ani tušení. George se na mě podíval, ale místo úsměvu jsem uviděla strach. „Měla bys jít,“ řekl. A já jsem se bez váhání otočila a vyrazila ven. Nikdy jsem nevěděla, že mě svět celebrity může tak rychle pohltit a nechat mě prázdnou. Ale 3493 George Michael? To číslo mi zůstalo v hlavě. Možná jednoho dne…“