Seděla jsem na rozviklané židli v rohu baru, v nose mě pálila vůně levného cigaretového kouře, smíšená s alkoholem. Když jsem slyšela o soutěži o vstupenky na Galavečer, hned jsem věděla, že to je moje šance. Vstupenky stály víc než jsem měla v peněžence, ale já jsem nechtěla zůstat pozadu. Bylo mi to jasné – pokud chci zažít něco jiného než každodenní šedou realitu, musím to vyzkoušet.
Udělat dojem na lidi kolem mě? Snadné. Vytáhla jsem svůj telefon a začala procházet fotky z minulých ročníků. Všichni ti elegantní lidi, oblečené jako bohové, s úsměvy, které by měly být na obálkách časopisů. Ale já? Já jsem byla drsná holka s roztrhanými džínami a vytahaným tričkem. Přesně to mě ale motivovalo. Musela jsem ukázat, že i taková holka se umí bavit a má co nabídnout.
Na soutěž jsem se přihlásila na poslední chvíli. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale adrenalinem mi bušilo srdce. Skupina lidí se sešla v zapadlé uličce, kde se soutěž konala. Vzduch byl plný napětí a očekávání. Každý byl nervózní, ale já jsem to brala jako výzvu. Když se začalo, byla jsem připravená. Vyzvali mě, abych předvedla něco, co ukáže, že nepatřím do škatulky.
Měla jsem v plánu bavit se, ale v tu chvíli mi spadla čelist. Na scéně se objevil muž, který vypadal jako z jiného světa. Černé vlasy, která mu padala přes oči, a charisma, kterým by mohl rozsvítit celou místnost. Měl v sobě něco, co mě okamžitě přitáhlo. Naše pohledy se potkaly a já jsem věděla, že tohle bude zajímavé. Když jsem předvedla svou show, vypadalo to, že jsem ho zaujala. Když skončila soutěž, hledal mě v davu.
Ale překvapení teprve začínalo. Když se se mnou konečně setkal, zjistila jsem, že je to organizátor Galavečera. Usmál se a řekl: „Myslím, že máme pro tebe speciální pozvánku.“ A tak jsem místo obvyklého vítězství dostala možnost na Galavečeru vystoupit jako hlavní hvězda. Bez peněz, bez lásky, ale s šancí, která mi může změnit život. Jaký to paradox, že ten, kdo neměl nic, dostal vše?