Jsem drsná holka z ulice, a když mi kamarádka říká, že se koná galavečer, mám na tváři úšklebek. Co já s tím? Vstupenky za ruku a nohu, to mi může být jedno. Ale pak se zjeví šance, soutěž o vstupenky. No, co, zkusím to!
Vstup do soutěže se odehrává v malém klubu na okraji města. Vzduch je nasáklý kouřem a potem. Cítím vůni levného piva a potu, ale to mi nevadí. Zdejší lidé mají na tvářích grimasu, ale já jsem tu s cílem. Odpovídám na otázky, které se týkají nejen galavečera, ale i našeho města. Všichni kolem mě se snaží, ale já jsem jako blesk. Vím, co chci, a nehodlám se zastavit.
Po nějaké době se mi podaří vyhrát a já se ocitám v obležení lidí. Vstupenky jsou moje! Oslava začíná, ale já jen pokrčím rameny. Co teď? Vystřelím na galavečer, abych se ukázala? Ne, to by bylo moc jednoduché. Musím udělat něco nečekaného.
Rozhodnu se, že si svou cenu zasloužím. Na galavečer jdu v černém minišatu, který jsem našla v second handu, a s úsměvem, který je tak ostrý, jak moje paty. Místo abych se usadila a poslechla nudné projevy, jdu rovnou na parket. Hlasitá hudba, blikající světla, a já. Cítím, jak mi srdce buší, jakoby mi chtělo říct, abych se nebála a užila si to.
Vydávám se na dobrodružství, tančím, směju se, a nakonec potkávám někoho, kdo mi na první pohled vzal dech. Ale pak si vzpomenu na to, odkud pocházím. Žádná láska, žádné citové zranění! Jen já, drsná holka bez peněz, bez lásky, ale s vášní. A tak končím galavečer s úsměvem na tváři a bez očekávání. Zjistím, že jsem možná vyhrála víc, než jen vstupenky – našla jsem sama sebe.