Na ulici se válel prach, slunce svítilo a já se přistihla, že se dívám na plakát, který visel na zdi. Soutěž o vstupenky na galavečer – to zní jako výstřel do tmy. Což takhle udělat něco bláznivého? Zas tak moc na tom nezáleží, co říkáte?
Otočila jsem se na svého kámoše Vojtu. Měl na sobě roztrhané džíny a tričko s nápisem, který by se hodil spíš na zeď než na tělo. „Tak co, jdeme do toho?“ zeptala jsem se ho. „Není co ztratit, jen ty vstupenky,“ odpověděl s úsměvem. A tak jsme se vydali na cestu, která voněla po adrenalinu a neznámých dobrodružstvích.
Už na začátku to vypadalo zajímavě. Naše kroky nás zavedly do zapadlé uličky, kde se nacházel bar s neonovými světly. Všude kolem se ozývaly smíchy a sklenice se cinkaly. „Tohle je náš svět,“ řekla jsem Vojtovi, zatímco jsem si objednala drink, který měl barvu smaragdů. Byl to pocit svobody, jaký jsem dlouho nezažila.
V baru jsme se srazili s partou lidí, kteří se zdáli být stejně bezstarostní jako my. Vytáhli jsme z kapsy poslední drobné a připojili se k jejich hře. Soutěžilo se v pití, tanci a zpěvu. Každý se snažil ukázat, kdo je nejlepší, a já se cítila jako královna. Žádné peníze, žádné lásky, jen zábava a pocit vítězství.
Pak se to stalo. Vojta si vzal na starost výzvu, která zahrnovala skok do bazénu. Zatímco ostatní se smáli a povzbuzovali ho, já jsem se rozhodla, že udělám něco nečekaného. Vzala jsem do ruky mobil a začala natáčet. Když Vojta skočil, všichni vykřikli nadšením. Ale já místo toho, abych oslavovala, si uvědomila, že jsem v tomhle okamžiku našla něco víc než jen zábavu. Oba jsme se podívali jeden na druhého a pochopili, že jsme našli spojení, které jsme ani nečekali. A to bez peněz a bez lásky. Což takhle se vrhnout do dalšího dobrodružství?