Už jsem se těšila na Galavečer, ale co to? Peněženka prázdná, srdce taky. Ale to neznamená, že se vzdám. Ne, já jdu na to jinak.
Na ulici voní čerstvě upečené trdelníky, ale na jídlo nemám. Zato mám ostré lokty a chladnou hlavu. Na rohu ulice se mihotá skupinka lidí. Kdo ví, co to je, ale já vím, že tam je šance. Vždycky jsem se uměla dostat k tomu, co chci.
Vstoupím do davu a hned se mi otvírá možnost. Všichni jsou rozjaření, smíchem a alkoholem nasáklí. Zmizela jsem, jakoby mě nikdy nebylo. Rychle chytím jednoho kluka za rameno. „Hej, kámo, co se děje?“ a on se na mě usměje, jako bych byla zjevení. Někde v koutku hlavy se mi rozsvítí myšlenka na lístky.
„Ty bys měla jít na Galavečer, co?“ říká, když mu vymáčknu z něj, co se dá. „Mám pár lístků, ale…“ Zastaví se. Vím, co chce. Vytáhnu svoje triky. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Pár vtipů, úsměv, a nakonec mu prostě řeknu, že jsem jeho nejlepší kamarádka. Rozesměje se a já vím, že jsem vyhrála.
Vteřinu na to už sedím v autě plném lidí, kteří mě berou jako jednu z nich. Ulice kolem nás se rozmazávají, zatímco já se chystám na večer, který určitě nezapomenu. Cítím adrenalin, jak mi proudí žilami. Otevřu okno a nechávám vzduch, aby mě osvěžil. Galavečer se blíží, a já s ním.
Na místě jsem jako královna. Skvostné šaty, úsměvy a zábava. Ale v tom se stane něco nečekaného. Na parketu potkávám kluka, který mi vyrazil dech. Je to ten samej, co mi dal lístek. Ale teď je tady s někým jiným. Ne, tohle si nenechám ujít. Vzduch je najednou těžký, ale já vím, co mám dělat. Skočím do akce.
Na konci večera, když už jsem se spřátelila se všemi, jsem v jeho náruči. „Jak to, že jsi tady?“ ptá se. A já se jen usměju. „Protože jsem drsná holka, která se nikdy nevzdává.“ A s tím se s ním rozloučím. Bez peněz a bez lásky, ale s úsměvem a vzpomínkami, které mi nikdo nevezme.