Takže, sedím v temným baru, kde se v ovzduší mísí smrad cigaret a levného piva, a přemýšlím, jak se dostat na ten Galavečer, o kterém všichni mluví. Vstupenky? Haha, nemám ani na rohlík, ale kdo říká, že se nedá něco vymyslet?
Kamarádka mi poslala odkaz na Soutěž o vstupenky. Něco jako „soutěž o nejlepší selfie“. Hlavní cena? Dva lístky na ten skvostný večer. Tohle je moje šance! Zvedám telefon a fotím se s ledvinkou plnou špíny a s výrazem, co by vyděsil i medvěda. Musím na to jít naplno, žádný kňourání.
Zatímco ostatní posílají své pečlivě upravené fotky, já si vymýšlím příběh. Hlava mi šrotí jak motor na plný plyn. Rozhodla jsem se, že si udělám selfie s několika opilci z vedlejšího stolu. Zlaté kroužky v uších, fialové vlasy, a jeden z nich má na sobě tričko s nápisem „Neberte mě vážně“. To je přesně ta šílenost, kterou potřebuju!
Celý bar se směje, když se snažím udělat co nejlepší fotku. Jsem v tom, když najednou se mi do záběru vkrádá starší chlapík. „Hej, holka, co děláš?“ A já mu s úsměvem říkám: „Vydělávám na Galavečer, ty?“ Odpovídá smíchem, ale já víc než jeho vtipy potřebuju jeho peníze. Takže, sedím a předstírám, že mluvím o umění, zatímco si plánuju, jak mu strčím ruku do kapsy.
Po hodině a několika skleničkách jsem se dostala k tomu, co jsem chtěla. Když jsem si zmáčkla spoušť na foťáku, uvědomila jsem si, že tohle je moje šance, chvíle, kdy se z šedé myši stává královna večera. Když jsem odeslala fotku, ani jsem nedoufala, že vyhraju. Ale co se stalo? Zítra v noci se chystám na Galavečer. A ten chlapík? No, to je příběh na jiný večer.
Na konci dne, když se slunce sklání a bar se halí do šera, přichází zpráva. Vyhrála jsem! Ale víte co? Když jsem se začala radovat, zjistila jsem, že klíčová slova, která mě dostala na Galavečer, byla jen součástí hry. Skvělá akce, ale s jedním velkým překvapením: vstupenka je pro dva, a já nemám koho vzít. Zbytek dne strávím v pochybnostech, jestli tohle všechno stálo za to. Ale co, já jsem drsná holka, a na Galavečer půjdu sama!“