Všechno začalo v zapadlé hospodě
Byla jsem v tomhle městě jako stín. Hospoda „U černého psa“ byla moje útočiště. Vůně piva a smrad cigaretového kouře se mísily s hlasy, které se snažily překřičet zvuky starého jukeboxu. Když jsem slyšela o soutěži o vstupenky na Galavečer, bylo mi jasné, že to je moje šance. Ale jak? Kde vzít peníze na vstup?
Kde jsou ti, co pomáhají?
Všichni tady byli zabraní do svých životních tragédií. Kdo by mi pomohl? Nikdo. Rozhodla jsem se, že se do soutěže přihlásím, ať to stojí, co to stojí. Pohledy opilců mě sledovaly, když jsem se přihlásila. Vzala jsem si papír, tužku a napsala: „Chci vstupenky! Chci to za každou cenu!“
Jak jsem se dostala do akce
Soutěž probíhala v obrovské hale, plné barev a světel. Lidé kolem mě byli natěšení, každý měl svůj plán, jak vyhrát. Já? Já jsem šla rovnou k věci. Zjistila jsem, že každý účastník musí ukázat něco jedinečného. Tak jsem se rozhodla, že ukážu svou odvahu. Vystoupila jsem na pódium a začala tančit, jak nejlépe jsem uměla. Světla svítila, hudba hrála, a já jsem se cítila jako královna.
Nečekaný zvrat
Tanec mě dostal do užšího výběru. Byla jsem na vrcholu světa, když jsem zjistila, že hlavní cenou je víkendový pobyt na místě, které jsem vždy chtěla navštívit. Ale pak přišel zvrat. Těsně před vyhlášením vítěze jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na jednu důležitou věc – zaplatit vstupní poplatek.
Kdo by to byl řekl?
Bylo mi jasné, že bez peněz jsem skončila. Ale pak jsem spatřila jednoho kluka v rohu, jak se na mě dívá. Ten pohled, plný pochopení, mi dal naději. Přistoupila jsem k němu, vyhrkla jsem: „Máš něco, co by mi pomohlo?“ A on se jen usmál a vytáhl z kapsy dva lístky. Bylo to jako zázrak. V tu chvíli jsem pochopila, že i bez peněz a lásky se můžu dostat tam, kam chci. Galavečer byl mým cílem, ať už to stálo, co to stálo.