Tak tady stojím, na prahu Galavečera, s prázdnýma kapsama a srdcem bouřícím se jako vichřice. Mám zoufalství v očích, ale to mě nezastaví. Černé šaty, které jsem si vypůjčila z kamarádčiny skříně, na mě visí jako špatný vtip. Všichni okolo mě svítí jako hvězdy, zatímco já jsem spíš stín, co se snaží dostat k barovému pultu.
Vůně alkoholu a parfému mi naráží do nosu, smíchané s tónem smíchu a hudby, co mě nutí vnímat, jak moc jsem odříznutá od téhle reality. Není větší facka, než být na galavečeru bez pozvánky. Ale já nejsem holka, co by se vzdávala. Mám plán.
Proplétám se mezi lidmi, zkouším se tvářit, jako bych sem patřila. Přesně v tu chvíli vidím vstupenky na stole u jedné skupinky. Během pár sekund, co jsem v jejich blízkosti, nasazuji úsměv, který by zabil, a blížím se. „Ahoj, co kdybych vám je vzala, zatímco si vy objednáte další drink?“ říkám a doufám, že moje drzost je dostatečně šarmantní.
Chcete mluvit o adrenalinu? Když se mi podaří vzít ty vstupenky a zmizet, cítím, jak mi srdce buší jako zběsilé. Jaká svoboda! Než se naděju, jsem uvnitř a vím, že se musím dostat k barovému pultu. Objednávám si drink, doufám, že mi ho neprohlédnou. Když mi ho podávají, cítím se jako královna, byť jen na pár minut.
Jak se večer rozvíjí, cítím, že něco je špatně. Můj úsměv začíná slábnout, když si uvědomuji, že ten, kdo mě pozval dovnitř, je teď mým největším nepřítelem. Nečekané drama, když se mi postaví do cesty a zjistí, co jsem udělala. Je to konec? Ne tak docela. Dám mu stejnou drzost, jakou jsem použila na jeho přátele, a s úsměvem mu říkám: „Ty jsi mě sem pozval, takže mě teď musíš zachránit!“
Nečekaně se zasměje a místo trestu mě vytáhne na parket. Noci jako tyhle jsou divoké a plné překvapení. Na konci večera jsem nejen získala zážitek, ale i nového spojence. Možná občas stačí jen trochu drzosti a špetka odvahy, abyste změnili svůj osud.