Byl večer, kdy se na mě usmívaly neonové světla a vzduch byl nasáklý vůní piva a cigaret. Galavečer se blížil a já neměla ani na jízdenku. Kdo by se ale staral o takové detaily? Já jsem drsná holka a problémy se řídím podle svých vlastních pravidel.
Rozevřela jsem džíny a vyrazila do města, kde jsem včera slyšela o soutěži o vstupenky. Měla jsem v plánu dostat se na ten večírek za každou cenu. Na ulicích pobíhaly davy a já se cítila jako vlčice mezi ovcemi. Budeme hrát hru, kluci! pomyslela jsem si, když jsem viděla partičku mladíků s úsměvem od ucha k uchu.
Nebyla jsem žádná princezna v šatech, ale spíš generál v kožené bundě. Přišla jsem k nim a s úsměvem, který by mohl rozbít sklo, jsem se zeptala: „Kdo z vás je dostatečně bláznivý, aby mi dal vstupenky?“ Smáli se, ale já jsem věděla, že je to jen začátek. Vytáhla jsem z kapsy poslední cigaretu a zapálila si. V tom jsem si uvědomila, že tohle je moje šance.
Vybrala jsem si jednoho z nich, který se jmenoval Tomáš. Byl to kluk, co měl v očích jiskru dobrodružství. „Vsadíme se, že si na večírku zatancuju lépe než ty!“ řekla jsem mu a hned jsem viděla, jak mu tvář ztvrdla do výrazu, který říkal: výzva přijatá! Zasmál se a kývl na své kamarády. “Tak jo, ať ti to jde!”
Skončili jsme na ulici, kde jsme se snažili zaujmout kolemjdoucí. Tancovali jsme jako blázni a já se smála, i když jsem věděla, že tohle je myšleno vážně. V tu chvíli jsem zapomněla na všechno. Na peníze, na lásku, na všechno. Jen já, Tomáš a ta úžasná energie kolem nás.
Na konci večera se ukázalo, že jsme se opravdu dostali na Galavečer. Tomáš mi podal lístek a já jsem se na něj podívala s úžasem. „A ty? Co děláš?“ zeptala jsem se. „Jdu si koupit pivo,“ řekl a zmizel v davu. Zůstal mi jen lístek a smích, který zněl v uších. Jsem drsná holka a dneska jsem vyhrála. Ale láska? Ta si počká. Kdo potřebuje peníze, když máte dobrodružství?