Jsem drsná holka. Bez peněz, bez lásky, ale s velkou chutí do života. Když jsem slyšela o galavečeru, který se konal ve městě, byla jsem naštvaná. Vstupenky stály víc, než jsem měla na kontě, ale to mě nezastavilo. Našla jsem si plán.
Večer se blížil a já jsem stála na rohu ulice, sledovala, jak se kolem mě hemží lidi v oblecích a večerních šatech. Jejich smích zněl jako zvonky, zatímco já jsem se cítila jako stín. Ale nehodlala jsem se vzdát. Vzala jsem si poslední drobáky z kapsy a koupila si láhev levného vína. „To mi stačí,“ pomyslela jsem si, když jsem se vypravila směrem k místu konání.
Jakmile jsem dorazila, ucítila jsem vůni luxusu. Křišťálové lustry a hedvábné šaty, to všechno mě obklopovalo. Přesně v té chvíli jsem se rozhodla, že si udělám vlastní show. Šla jsem dovnitř se svým vínem skrytým v kabelce a úsměvem na tváři, který říkal: „Jsem tady, ať se děje, co se děje.“
Hlasitá hudba mi bušila do hrudi a já jsem se protlačila davem, abych se dostala k baru. Striptérky, které se kroutily na pódiu, měly víc peněz, než já kdy viděla. Ale já jsem byla jiná. Moje síla nebyla v penězích, ale v odhodlání. Na stole jsem položila láhev vína a pozvala pár lidí kolem mě, aby se přidali. „Na zdraví!“ zvolala jsem, když se sklenice střetly.
Pak se to stalo. Přišel ke mně kluk, který vypadal jako z reklamy. Zářivé oči a úsměv, co by rozsvítil i nejtemnější kout. „Co tady děláš, malá?“ zeptal se a já se zasmála. „Bavím se, co jiného? Ty vypadáš, jako bys měl víc než jen peníze na účtu.“ A najednou jsme byli spolu, smáli se a tančili, jako by nás nic netížilo.
Na konci večera jsem zjistila, že tenhle galavečer nebyl o penězích, ale o setkání. O tom, jak se dá najít radost i v nejtěžších chvílích. A co víc, ten kluk mi nabídl, abych šla s ním na afterparty. „Tak jo, ale slib mi, že to nebude nudné,“ řekla jsem. A on se zasmál. To byl začátek něčeho nečekaného, co mi ukázalo, že i bez peněz a lásky se dá najít štěstí.