Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se mi zdálo, že jsem ztratila všechno. Město kolem mě pulzovalo, jako by se snažilo říct, že jsem pořád naživu. Ale já? Zasněně jsem se procházela ulicemi, když jsem náhodou narazila na plakát visící na zdi. Soutěž o vstupenky na Galavečer. Co bych za to dala!
Všude kolem mě bylo cítit vůni čerstvě upečeného chleba a levandulových parfémů, ale já jsem cítila jen prázdno v kapse. Kdo potřebuje peníze, když může mít adrenalin? Rozhodla jsem se, že se do soutěže přihlásím. Vzala jsem si kousek papíru a začala psát. Nechci žádné kecy, chci akci!
Na místo konání jsem dorazila s posledními papíry v ruce, srdce mi bušilo jako šílené. Hala byla zaplněná lidmi, kteří se snažili předvést, co v nich je. Já? Jen jsem se usmála a šla rovnou na věc. Obešla jsem všechny účastníky a hledala slabé místo, a pak jsem se dostala k porotě. Tam jsem se rozhodla, že se nebudu bát.
Před nimi jsem spustila svou show. Hlas mi zněl jako hrom, a přesto jsem se cítila jako vánek. Lidi kolem mě tleskali, ale já jsem slyšela jen svůj vlastní rytmus. Jak jsem skončila, porota se na mě podívala s úžasem. Měla jsem to! Vstupenky byly moje.
Ale jak to tak bývá, když něco získáš, něco taky ztratíš. Když jsem se vracela domů, osud mě potkal. Na rohu ulice jsem narazila na přítele, kterého jsem neviděla roky. A co se stalo? Vstupenky na Galavečer, které jsem si tak tvrdě vybojovala, jsem mu dala. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky, mám něco cennějšího – svobodu volby.