Byla jsem na dně. Peníze? Ty jsou dávno v háji. Láska? To slovo pro mě neexistuje. Můj svět se točil kolem jediné věci – rockové hudby. Takhle to začalo, když jsem se dostala do klubu Rockcid2482.
Vstoupila jsem do klubu, vzduch byl nasáklý vůní potu, cigaret a alkoholu. Zvuky kytar se mísily s hlasitým smíchem a křikem. Na pódiu stála kapela, která hrála tak tvrdě, že jsem cítila, jak mi vibrace procházejí celým tělem. Zatímco jsem se prodírala davem, můj pohled padl na jednoho kluka – měl dlouhé vlasy a koženou bundu, vypadalo to, že je z jiného světa.
„Máš hlad?“ zeptal se mě, když jsem k němu došla. Měla jsem chuť mu říct, že bych si dala steak, ale radši jsem pokrčila rameny. „Nehraj si na princeznu, holka. Tady se válčí.“ Jeho slova mi vlezla pod kůži. Cítila jsem, že je to můj tip. S ním bych mohla zažít něco, co mi chybělo.
Tak jsme se dali do řeči. On mi vyprávěl o svých snech, o tom, jak chce vyrazit na turné a já, ač bez peněz a lásky, jsem mu naslouchala. Místo toho, abychom se litovali, naplánovali jsme útěk z města. Rockcid2482 se měl stát naším odrazovým můstkem, ale místo toho se z něj stala past.
Jednoho večera, po velkém koncertu, jsem se rozhodla jít do backstage. Chtěla jsem vidět, co se tam děje. Pořád jsem doufala, že se mi podaří přidat se k nějaké kapele. Když jsem tam dorazila, našla jsem kluka, jak se hádá s manažerem. Vzduch byl napjatý. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že se do toho vložím. „Co je to za kraviny? Neztrácejte čas, pojďte hrát!“
Otočili se na mě s překvapenými výrazy. A pak se stalo něco nečekaného. Kluk, s kterým jsem si povídala, mě vzal za ruku a řekl: „Ukaž jim, co v tobě je.“ A tak jsem vzala kytaru a začala hrát. Dav explodoval nadšením. Moje slova, moje hudba, to byl okamžik, na který jsem čekala. V ten moment jsem věděla, že se nic nevrátí zpět. Ale co se stalo potom? To byl teprve začátek. Rockcid2482 se proměnilo v mé místo pro útěk a já jsem byla připravená na všechno, co přijde.