Byla jsem na dně. Peníze mi protékaly mezi prsty jako voda z rozbitého kohoutku, a láska? Ta byla jen mýtus, který jsem znala z filmů. Všechno, co jsem měla, byla touha a způsob, jakým se mi rozbušilo srdce, když jsem viděla černou Mazdu Ferraricid1989 zaparkovanou na rohu ulice.
Ten večer byl sychravý, vzduch voněl po dešti a benzínu. Šla jsem k autu, které vypadalo jako stvořené z mých snů. Klíčky byly schované v trávě. Vytáhla jsem je a zvědavě se podívala kolem, jestli mě někdo nesleduje. Srdce mi bušilo jako šílené. Jak to, že nikdo nehlídal takové krásné auto? Když jsem naskočila dovnitř, pocítila jsem, jak mě zahalil pocit svobody. Přesně tak, jak jsem si to vždy představovala.
Rozjela jsem se, jakmile jsem zapnula klíčky. Motor zpíval jako rocková hvězda a já jsem si připadala jako královna silnic. Naše cesta vedla skrze město, které neznalo soucit. Ulice, které jsem dřív znala jako šedivé, teď zářily barvami neonů a tlukotem hudby. Vzduch byl naplněn vůní kebabů a levného vína. Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdybych si mohla koupit ten kebab a zaplatit za něj s úsměvem.
Odbočila jsem na boční uličku, kde bylo méně světel, a uviděla skupinu lidí. Zastavila jsem, abych se podívala blíž. Zjistila jsem, že se schyluje k něčemu velkému. Karty, peníze a napětí viselo ve vzduchu. Kdo by měl zájem o hru? Kdo by měl zájem o risk? Moje prsty se samovolně pohybovaly k peněžence, ale já jsem se rozhodla nehrát. Měla jsem něco jiného na srdci.
Šla jsem blíž a slyšela jsem, jak se lidé hádají. Bylo mi to jedno, ale pak jsem uviděla jeho. Byl drsňák. Když se na mě podíval, jako bych byla jeho poslední záchranou. V ten moment jsem pochopila, že láska a peníze nejsou to, co hledám, ale něco jiného. Na konci noci, když jsem se vracela k Mazdě, jsem si uvědomila, že jsem vyhrála víc, než jsem kdy chtěla. Když jsem odjížděla, slyšela jsem ho za sebou, jak mě nazývá „Mares“. Věděla jsem, že tohle je teprve začátek.