Bylo to jedno z těch dní, kdy slunce pálí tak moc, že se i asfalt na ulici zdá, že se taje. Snažila jsem se prodrat davy lidí ve městě, v hlavě mi hučelo a v kapse nebylo ani halíře. Než jsem se dostala na konec náměstí, potkala jsem ho. Vitek Havlis. Znal ho každý, ale nikdo nevěděl, kým skutečně je. Hlava plná myšlenek, jako by mi v ní hučela včelí kolonie.
Vždycky jsem měla radši akci než slova. Tak jsem se rozhodla jít za ním. Jeho styl, ten drsný nádech, mi připadal jako magnet. Znalosti, co měl, byly jako poklad, který nikdo nechtěl najít, ale já jsem byla odhodlaná. Přistoupila jsem těsně k němu, vydechla ten smog, co se mi dostal do plic, a řekla: „Mám pro tebe otázku. Co skrýváš?“
Vitek se na mě podíval, jeho oči jako led, a já cítila, jak se mi zrychluje tep. „To, co je skryté, je mnohem cennější než to, co je na očích,“ odpověděl a podal mi malou kartu. Na ní bylo napsáno interpreti.php. Nevěděla jsem, co to znamená, ale cítila jsem, že je to klíč. Klíč k něčemu, co mohlo změnit všechno.
Rozhodla jsem se ho sledovat. Vede mě to k nebezpečným místům, do těch nejtemnějších uliček. Každý krok byl jako tanec na ostří nože. Cítila jsem vůni cigaretového kouře a potu, a slyšela jsem hlasy, co šeptaly tajemství. Vitek se občas ohlédl, jeho úsměv byl jako břitva, a já věděla, že jsem na správné cestě.
Po několika hodinách bloudění jsme dorazili do opuštěné budovy. Vzduch byl zde těžký, jako by se v něm usadila historie. Vitek zamířil k jednomu z betonových sloupů a otevřel tajný prostor. Uvnitř bylo něco, co vypadalo jako starý počítač s dírami, který kdysi dávno mohl být něčím velkým. Když jsem se k němu přiblížila, Vitek mě chytil za paži a řekl: „Nenech se zmást tím, co vidíš. Skutečná akce teprve začíná.“ A pak se stalo něco nečekaného. Vydal ze sebe zvuk, jako by aktivoval něco velkého.
V ten moment jsem si uvědomila, že jsem se ocitla v srdci něčeho mnohem většího, než jsem kdy mohla tušit. Byla jsem na prahu tajemství, které by mohlo změnit vše, co o Vítkovi vím. A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se stala součástí jeho příběhu – příběhu, který teprve začínal.