Bylo to jedno horké odpoledne
Představ si, slunce pálí jako blázen, a já sedím na špinavé židli u počítače. Vzduch je prosycený prachem a vůní starých knih. Můj rozpočet? Nula. Láska? Kdepak. Ale tohle není o mně, tohle je o tom, jak jsem se pustila do importu uživatelů z CSV. Kdo by si pomyslel, že to bude tak divoká jízda?
CSV na stole
Sotva jsem se dostala k počítači, rozbalila jsem ten zatracený CSV soubor jako poklad. Měl víc jmen, než mají v hospodě na stěně. Každé jméno, každý e-mail, a k tomu všechny meta informace. Rychle jsem se ponořila do kódu. Kde jsou ti, co mi říkali, že to nezvládnu? Nezvládnu? Hm, na to zapomeň!
Funky pluginy a chaos
Vytáhla jsem svůj oblíbený plugin. Jako by to byla moje zbraň v boji. Srdce mi bušilo, když jsem nahrávala ten soubor. Kódování, mapování, a pak to napětí, jestli to vyjde. „Jdi do toho, holka!“ říkala jsem si. Otevřela jsem oči, abych viděla, jak se moje databáze plní novými tvářemi. Každý řádek byl jako nový příběh.
Chyby a překvapení
Ale co to? Chybové hlášení! Můj adrenalin vzrostl. Nebudu se vzdávat! Začala jsem se prohrabovat v těch řádcích, jako když lovím poklad. Opravit, znovu nahrát, a znovu. Každý úspěšný import byl jako malý triumf. „Jsem drsná holka, tohle zvládnu!“
Šok na konci
Když jsem konečně viděla všechny uživatele v systému, cítila jsem se jako královna. Ale na konci jsem narazila na něco zvláštního. Jedno jméno mi připomnělo dávnou lásku, kterou jsem ztratila. Zatímco jsem tleskala svému úspěchu, stala jsem se svědkem toho, že i ve světě plném chaosu a nedostatku, láska může vyvstat z nečekaného místa. To mě přimělo zamyslet se, jestli jsem opravdu tak silná, jak jsem si myslela.