Stála jsem na rohu ulice, zima mi šla až do kostí, ale to mi nevadilo. Až tak moc. Měla jsem v kapse poslední drobné a v hlavě plán. Chtěla jsem se dostat do klubu, kde se to hemžilo lidmi, co měli peníze, a já chtěla být mezi nimi. Identitní ověření? V tomhle světě? To je pro mě jako špatný vtip.
Vstoupila jsem do klubu, kde se mihotaly barvy neonových světel a vzduch byl nasáklý vůní alkoholu a cigaret. Oči mi přecházely, když jsem se snažila najít svůj cíl. Potřebovala jsem peníze, a to teď, hned. Zaslechla jsem, jak někdo říká, že se tu dělají rychlé obchody, a já neměla co ztratit.
„Hej, ty, co tam stojíš jak ztracená ovečka,“ zavolal na mě chlapík s vytetovaným drakem na ruce. Jeho úsměv byl jako ústa hladového vlka. „Pojď sem, mám pro tebe nabídku.“ Měla jsem sto chutí utéct, ale zvědavost byla silnější. Přistoupila jsem k němu. „Co chceš?“
„Potřebuju, aby ses dostala do systému a ověřila mi identitu. Za to dostaneš slušnou sumu,“ prohodil s lehkým úsměvem. Cítila jsem, jak mi v hrudi buší srdce. To, co říkal, znělo jako cesta k mému vysněnému životu. Žádná láska, žádné slzy, jen peníze!
To, co následovalo, jsem nečekala. Vzala jsem si jeho telefon, zadala jsem svoje údaje a stiskla tlačítko. V ten moment se zhaslo, a já cítila, jak mi krev v žilách zmrzla. Všichni se na mě dívali, jako bych byla z jiného světa. „Co jsi to udělala?!“ vykřikl. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem udělala něco mnohem víc, než jen ověření identity – dostala jsem se do pasti, ze které nebylo úniku. Ale já se nevzdávám!