Jsem holka, co si nenechá nic líbit. Bez peněz, bez lásky, ale s pořádnou dávkou odvahy. Když jsem narazila na soutěž o vstupenky na galavečer, okamžitě mi to zapálilo adrenalin v žilách. Kdo by nechtěl být na takové akci, i když na mě nikdo nečeká?
Všude kolem mě se rozprostírala atmosféra očekávání. Zaposlouchala jsem se do šumu města – auta, která spěchala, lidi, kteří se smáli, a vůně čerstvě upečeného chleba z nedaleké pekárny. Když jsem viděla plakát s informacemi o soutěži, věděla jsem, že je to moje šance. Musím to zkusit!
Postavila jsem se k úkolu jako k výzvě. Vytvořila jsem si plán. Nejdřív jsem potřebovala zjistit, jak se do soutěže přihlásit. Obrovský úkol, ale já jsem tvrdá holka. Prohrabala jsem se internetem a našla starý odkaz na soutěž. Uprostřed noci, když mě nikdo neviděl, jsem se přihlásila. Žádné kecy, jen akce!
Poté jsem se rozhodla, že na galavečer vyrazím i bez vstupenek, pokud je nevyhraju. Vydala jsem se na místo konání, abych zjistila, co se tam děje. Měla jsem na sobě staré džíny a roztrhaný tričko. Ale to mi nevadilo. Těsně před vstupem jsem se rozhlédla po okolí a cítila, jak mi buší srdce vzrušením.
Když jsem dorazila k vchodu, cítila jsem, jak se do mě vkrádá nervozita. Ale pak jsem spatřila skupinku lidí, kteří se smáli a bavili. Oni se baví, proč ne já? Šla jsem dovnitř, i když jsem neměla pozvánku. Na poslední chvíli jsem si uvědomila, že jsem na správném místě. A pak, jako blesk z čistého nebe, jsem slyšela své jméno. „Vyhrála jsi vstupenky!“ Otočila jsem se a uviděla organizátora soutěže, jak na mě ukazuje. Jaké překvapení!