Himal gitti, kamarádko!
Představ si, že jsi v džungli. Všude kolem tebe je zelená, jakoby malí umělci vylili kýble barvy. Vzduch je těžký, voní po zemi, po vlhkosti a po dobrodružství. V kapse mám pár drobných a v srdci touhu po akci. A tak se vydávám na lov – lov na himal gitti a vodu.
První zastávka – řeka
Když jsem dorazila k řece, zjistila jsem, že teče jako moje myšlenky. Rychle, chaoticky. Zastavila jsem se, abych se napila a zjistila, co dál. Voda byla studená a osvěžující, jakoby mi vrátila život. V tomhle parném dni mi dodala sílu. Vzduch kolem byl plný zpěvu ptáků a šumění listí. Měla jsem pocit, že se mi tu všechno snaží říct: „Neseděj tady, jdi dál!“
Himal gitti v akci
Srdce mi bušilo jako blázen, když jsem se plížila k místu, kde se jíl setkával se štěrkem. Himálajský gitti! Všude kolem mě se blýskaly kamínky jako malé diamanty. Když jsem začala sbírat, byla jsem v transu. Každý kousek gitti byl jako kousek mé duše, tvrdý a nekompromisní. Musela jsem se smát, jaký to paradox – já, drsná holka bez peněz, sbírám poklady přírody.
Nečekané setkání
V tom mi něco spadlo na nohu. Zvedla jsem hlavu a viděla chlapa, jak se na mě dívá s úsměvem. „Co děláš?“ zeptal se. „Sbírám gitti, co ti je do toho?“ Odpověděla jsem, přičemž jsem se pokusila vypadat drsně. On se jen zasmál a přisedl si vedle mě. Mluvili jsme o tom, jak je svět šílený a jak je těžké najít něco, co má smysl. Bylo to, jako bychom se znali už věčnost.
Závěr s překvapením
Když slunce zapadalo a barvilo oblohu do oranžova, rozhodla jsem se, že je čas jít. Ale ten kluk mi dal malý kousek himal gitti, co prý má zvláštní moc. „Dá ti sílu, když ji budeš potřebovat,“ řekl. Když jsem se vrátila domů, uvědomila jsem si, že to, co jsem hledala, nebylo jen gitti nebo voda. Byla to ta chvíle spojení, ten úsměv, který mi ukázal, že i drsné holky bez peněz a lásky mohou najít něco, co je zahřeje u srdce.