Jsem drsná holka, co si nebere servítky. Žiju v malém bytě, kde se zdi drží pohromadě jen díky silným vzpomínkám. Moje jméno? Pro dnešek mi říkejte Černovláska. Takže, jak to začalo? To bylo jednoho pátečního večera, kdy jsem se procházela ulicí, nasávala pach deště a zaprášené silnice, a najednou jsem se setkala s ním.
On byl jiný, než ostatní. Měl v očích jiskru, jako by mu v hlavě kroužily nápady. Pojmenoval se helppes asistent handicapcid3103. Řekl mi, že hledá někoho, kdo by mu pomohl s jeho projektem. Moje první myšlenka? Co to sakra je za blázna? Ale hned nato mi ukázal, že to není jen tak nějaký výmysl. Byla to výzva, která mě okamžitě zaujala.
Na začátku jsem měla na výběr. Měla jsem jít domů, naplnit si lednici levným jídlem, nebo se nechat vtáhnout do jeho šíleného plánu. Rozhodla jsem se pro druhou možnost. V tu chvíli jsem vůbec netušila, do čeho jdu. A tak jsme vyrazili na cestu, která nás zavedla do temných uliček města, kde se příběhy psaly na každém rohu.
Byli jsme jako dva blázni, co se nebáli ničeho. Naše mise? Najít staré vybavení a přetvořit ho na něco úžasného. Když jsem se dotýkala starých klávesnic a rozbitých obrazovek, cítila jsem, jak mi proudí adrenalin. Byly to kousky historie, které čekaly na nový život. Cítila jsem se jako alchymistka.
Ale co se nestalo? Naše dobrodružství nás dovedlo k záhadnému skladu, kde jsme našli něco, co jsme nečekali – staré výkresy a plány na roboty. V tom momentu jsem si uvědomila, že helppes asistent handicapcid3103 nebyl jen podivín, ale génius, který měl v plánu změnit svět. A já? Byla jsem připravena přidat se k jeho revoluci. Takže, co si o mně myslíte teď? Jsem víc než drsná holka bez peněz. Jsem součástí něčeho většího, než jsem si kdy dokázala představit.