Začátek noční jízdy
Včera večer jsem se procházela po městě, když jsem narazila na Gracecommunications církev. Její bílé zdi svítily v odrazu lamp, jakoby se snažily mi říct: „Pojď dál, tady se něco děje.“ Neměla jsem co ztratit, takže jsem se rozhodla vstoupit.
Vůně nedělního kázání
Vstoupila jsem do sálku, kde se shromažďovali lidé. Vzduch byl nasáklý vůní kávy a čerstvého pečiva. Chodila jsem mezi nimi, slyšela jsem jejich smích a šepoty. Měla jsem pocit, jako bych se ocitla na jiném světě, kde bylo všechno možné. Nikdo mi neřekl, že jsem tam na obtíž, tak jsem se usadila v rohu.
Obrátka
Začalo kázání. Hlas kazatele byl silný, plný emocí. Slyšela jsem o naději, víře a lásce. Ale co já? Kde byla moje naděje? V tu chvíli jsem se cítila jako outsider, jako ta drsná holka bez peněz a bez lásky. Ale pak jsem si všimla jedné holky, která se na mě usmívala, jakoby věděla, co prožívám.
Nečekané spojení
Po kázání přišla za mnou. „Jsem Sarah,“ řekla. „Tady je místo pro každého, i pro tebe.“ Její slova se mi zaryla pod kůži. Kdo by si pomyslel, že se v takovém místě najde někdo, kdo mě neodsuzuje? Povídaly jsme si, smály se a najednou jsem zapomněla na všechny svoje problémy.
Závěrečná pointa
Na konci večera mi Sarah nabídla, abych přišla příště znovu. A víte co? Měla pravdu. Možná to tu není jen o víře, ale o tom, jak se cítíme spojeni s ostatními. Kdo by si pomyslel, že v Gracecommunications církvi najdu kus sebe? Tak jsem se rozhodla, že se tam vrátím. A to je ten šok – já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem objevila kousek naděje a přátelství v místě, kde jsem to nejméně čekala.