Na ulici se nešlape, tu se běhá
Bylo to jedno z těch ráno, kdy jsem se probudila s pocitem, že dnešek bude jiný. Vzduch voněl po dešti a asfalt se leskl jako zrcadlo po bouřce.
Neměla jsem peníze na kafe, ale to mě nezastavilo. Vstala jsem a nasadila na sebe černou bundu, která pamatuje lepší časy. Bez lásky, bez peněz, ale přesto plná odhodlání. Věděla jsem, že musím vyřešit ten zatracený Javascript, který se mi pletl do života jako kluk, co se mi neustále snažil vnutit svoji náklonnost.
Funkce a já: Párty na kódu
Procházela jsem uličkami města, v uších mi hučely zvuky z okolí. Funkce v Javascriptu byly jako kluci, co se snaží udělat dojem. Chvíli mě bavily, chvíli mě štvaly. Všude kolem mne se ozývaly hlasy a já si říkala, že pokud chci ovládnout tenhle svět, musím se naučit, jak efektivně používat funkce. A co je lepšího než naučit se to na vlastní kůži?
Setkání s mistrem
Náhodou jsem narazila na jednoho starého programátora, který mi předával svoje zkušenosti. Kde jinde byste našli někoho, kdo by mi ukázal, jak argumenty fungují? On byl jako guru, co mne zasvěcoval do tajů kódu. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem se cítila jako v pasti. Nikdy jsem neměla trpělivost na teoretické kecy. Chci akci!
V den D
Den, kdy jsem se rozhodla aplikovat všechno naučené, přišel rychle. S notebookem pod paží jsem se postavila na náměstí a začala kódovat. Lidi okolo mě na mě koukali, jakoby jsem spadla z Měsíce. Ale já? Já jsem byla na vrcholu světa.
Nečekaný zvrat
Pak to přišlo. Z ničeho nic se objevil ten kluk, co mi neustále posílal zprávy. Všechny ty funkce, všechny ty argumenty, které jsem se naučila, mi najednou dávaly smysl. V ten moment jsem si uvědomila, že i když nemám peníze a lásku, mám něco cennějšího – sílu změnit svůj příběh. Otočila jsem se k němu a místo obvyklého odmítnutí jsem mu řekla: „Pojď k nám, vezmi si kód a uvidíš, jak se z toho můžeš dostat ven.“