Byla jsem v tom. Všichni kolem mě se smáli, zatímco já se snažila přežít v tomhle uspěchaném světě. Internet byl můj únik, ale zároveň i past. Když jsem jednoho dne narazila na env security headers, rozhodla jsem se, že tohle je moje šance na záchranu.
Na ulici se motaly smradlavé odpadky a vzduch byl cítit po zkaženém jídle. Ale já nehodlala ztrácet čas. Sedla jsem si ke své staré mašině, která pamět měla na lepší časy, a začala jsem hledat informace. Na obrazovce se mi objevily pojmy jako X-Content-Type-Options, Content-Security-Policy a další. Všechno to znělo jako kouzla, ale já věděla, že to potřebuju.
Začala jsem experimentovat. S každým novým headerem jsem cítila, jak mi sílí sebevědomí. Zároveň jsem si uvědomila, že mi nikdo nepomůže, a tak jsem se musela spolehnout jen na sebe. „Naučím se to sama,“ říkala jsem si. Měla jsem chuť bojovat, protože když se na mě někdo pokusil zaútočit, už jsem nebyla ta slabá holka z ulice.
Jednoho večera, když jsem seděla v místní kavárně s šálkem levného instantního kafe, jsem zaslechla dva kluky, jak mluví o hackování. Zvedla jsem hlavu a slyšela, jak se smějí. „Chytli jsme ji!“ říkali. V tu chvíli jsem věděla, že musím jednat. Rychle jsem zapnula svůj laptop a začala jsem psát. „Nenechám si to líbit!“ Vytvořila jsem si vlastní strategii, jak ochránit svou online identitu.
A když jsem se vrátila domů, byla jsem si jistá, že teď už nikdo nebude moct proniknout do mého soukromí. Zatímco jsem se připravovala na další den, uvědomila jsem si, že jsem vytvořila něco, co jde mnohem dál než jen zabezpečení. Stala jsem se silnou ženou, která se nebojí postavit čelem k překážkám. A nakonec, když jsem se podívala na svůj monitor, uviděla jsem, že jsem změnila nejen svůj virtuální svět, ale i ten skutečný. „Kdo by to byl řekl?“ pomyslela jsem si s úsměvem. Ochrana mé existence byla teď v mých rukou.