Jsem drsná holka, co nemá čas na kecy. Ráno jsem se probudila v garáži, kde zápach oleje a rezavé plechy byly mými jedinými společníky. Když jsem se podívala na svůj notebook, zahlédla jsem tam docker-compose.prod.yml. V tom okamžiku jsem věděla, že musím něco udělat.
Od rána jsem seděla na staré dřevěné bedně, která voněla po dřevě a vyhořelých snech. Na stole se válely plechovky od energetických nápojů, které mě držely na nohou. Rozhodla jsem se, že dostanu své aplikace do provozu. Vytvořila jsem si docker-compose.prod.yml, kde jsem si vyházela všechny služby, co jsem potřebovala.
Připojila jsem se na Wi-Fi, co mi soused ukradl, a začala jsem klikat jako šílená. Každé kliknutí bylo jako výstřel z pistole. Vytvářím! Vytvářím! Vzduch byl naplněný napětím a vzrušením. S každým příkazem jsem cítila, jak se mi zvedá adrenalin.
Najednou mi zazvonil telefon. Hlas v telefonu byl hrubý jako drátěný kartáč. „Co děláš, holka?“ zeptal se. „Pracuju, co jiného?“ Odpověděla jsem, zatímco jsem se snažila přetáhnout kontejner s databází. Na druhé straně bylo ticho, ale cítila jsem, že mě sleduje. V tu chvíli jsem věděla, že na mě čeká něco velkého, něco, co změní můj život.
Jakmile jsem dokončila docker-compose.prod.yml, v garáži se rozsvítily všechny lampičky. Byl to jako zázrak. Všechny mé aplikace se spustily a já jsem slyšela, jak mé srdce bije jako buben. Byla jsem na vrcholu světa, i když jsem neměla ani korunu. Dala jsem si skleničku z plechovky a s úsměvem jsem pomyslela, že jsem konečně něco dokázala. Zbytek světa může počkat, já jsem teď královnou své garáže! A víte co? V ten moment jsem si uvědomila, že i bez lásky a peněz mám něco, co mi nikdo nemůže vzít – svoji vášeň pro kódění a technologii.