Sedím v garáži, kouřím cigáro a dívám se na svůj laptop, který poslední dobou funguje spíš jako těžká zátěž než pomocník. Moje srdce je prázdné a peněženka ještě prázdnější. Všechno to začalo jednou, šedivou sobotou, kdy jsem se rozhodla, že si udělám web. Chtěla jsem, aby lidé věděli, kdo jsem. Abych konečně dostala svou šanci. A tak jsem nainstalovala Contact Form 7. Sice jsem neměla žádné peníze, ale hádám, že jsem měla dost odvahy.
Několik týdnů jsem se snažila přimět lidi, aby mi psali. Každý den jsem se na svůj web dívala, jakoby tam měla viset moje duše. Počítala jsem kliknutí, jako by to byly drobné v kapsách. Ale co, když jsem potřebovala víc než jen kliky? Potřebovala jsem data, abych věděla, kdo má o mě zájem. Byla jsem na dně, ale nevzdávala jsem se.
Jednoho dne jsem narazila na rozšíření pro databázi, které se spojilo s mým kontaktním formulářem. No, to mě dostalo. Pořád jsem seděla v garáži, ale teď už jsem měla plán. Srdce mi bušilo, když jsem začala instalovat to rozšíření. Měla jsem pocit, že to je moje šance na změnu.
Pak to začalo. Můj web se proměnil v živou bytost. Každé nové jméno, které se objevilo v databázi, bylo jako zázrak. Kolik lidí mi konečně psalo? Bylo to jako magnet, který přitahoval další a další. Dny plynuly, a já jsem si užívala ten pocit, když jsem viděla, jak se mé jméno objevuje v e-mailech. Všechny ty zprávy, jako by mi někdo posílal kousky své duše.
Ale pak přišel šok. Jednoho dne jsem dostala e-mail, který mě úplně vyhodil z rytmu. Byl to spam. Ale ne ledajaký – byl to nabídka na koupi mého webu! Zasmála jsem se, ale pak mi došlo, že jsem konečně někdo. Možná je to začátek, možná konec, ale já se už nebojím. Dívám se na svůj web, na databázi lidí, kteří mě už znají, a cítím, že tohle je teprve začátek.