Cid1700Kkratochvilova Uriel: Příběh z nočního města

Noc v městě pulzuje životem a já, drsná holka bez peněz a bez lásky, se vydávám na cestu za Urielovým tajemstvím. Chaos, barvy a překvapení mě zavádějí do neznáma, kde se mi odhalí pravda, kterou jsem nečekala.

Bylo to jedno z těch večerů, kdy město pulzuje životem. Neony blikaly nad hlavou, zatímco já jsem se procházela mezi stánky s jídlem a lidmi, kteří se smáli. Dlouhé stíny se táhly za mnou, ale já jsem neměla čas na strach. Cid1700Kkratochvilova, moje poslední naděje, mě volala z temného rohu ulice, kde se schovávaly tajemství.

Ve vzduchu se vznášela vůně smažených knedlíků a levného alkoholu, ale já jsem se soustředila na cíl. Uriel byl kluk, kterého jsem znala z dětství. Teď byl zapletený v něčem, co bych raději neviděla. Pověst o něm kolovala po městě jako o duchu, který se zjevil těm, kdo se odvážili vejít do jeho světa. Ale já jsem neměla co ztratit.

Prošla jsem kolem barevného graffiti, které vypadalo jako výkřik umělce, který se snažil uprchnout od reality. Každý krok byl jako balet na tenkém ledě; adrenalín v krvi mi dodával sílu. Cid1700Kkratochvilova nebyla jen značka, byl to způsob, jak se spojit s těmi, kdo hledají vzrušení na pokraji zákona. Věděla jsem, že musím být rychlá, jinak mi Uriel uplave jako kapka deště v moři.

Když jsem konečně dorazila na místo, uviděla jsem ho. Stál tam, opřený o auto, s jedním z těch drsných úsměvů, které vám procházejí mrazem po zádech. „Kde jsi byla?“ zeptal se a v jeho hlase byla směsice zklamání a vzteku. Já jsem se jen usmála a hodila mu výzvu: „Tady jsem, jdeme na to.“

Noc se proměnila v chaos. Uriel a já jsme se proplétali mezi lidmi, našli se v temných zákoutích a dokonce se dostali do rvačky s místními gangstery. Adrenalin pulzoval, a já jsem cítila, jak se mi zrychluje tep. Všechny barvy kolem mě se smísily do jednoho velkého obrazu, a já jsem se na chvíli cítila živá.

Ale pak, když jsem se otočila, Uriel zmizel. Ne, to nemůže být pravda! Srdce mi bušilo, když jsem se snažila najít jeho postavu v davu. A pak jsem ho spatřila, jak se odtahuje s jinou holkou. Bok po boku s někým jiným. V tu chvíli jsem pochopila, že nikdy nebyl můj. Město se opět stalo mým domovem a moje srdce se uzavřelo, znovu samé a bez lásky. Ale já jsem to zvládla. Zvedla jsem hlavu a šla dál, připravená na další noc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *