Začátek chaosu
Všechno to začalo v jednom zapadlém baru na okraji města, kde se pivo prodávalo za pár korun a večery trávily ztracené duše. Uriel byl ten typ kluka, co vás připoutá pohledem a pak zmizí jako stín, když se rozsvítí světla. Cítila jsem, že potřebuju něco víc než jen prázdné flirtování. Chtěla jsem akci, něco, co mě vytáhne z té monotónní rutiny. A tak jsem se rozhodla, že ho najdu.
Hlava plná plánů
Na ulicích jsem se pohybovala jako stín, rozhodnutá najít Uriela. Zastavovala jsem se u každého stánku s jídlem, vůně smažených brambor mě lákala. Ale nemohla jsem si dovolit ani ten špinavý talíř. Peníze? Ty byly zapomenuté v minulosti. V mé hlavě se honily plány, jak ho dostat zpět a co udělat, abych alespoň na chvíli zapomněla na to, že nemám nic.
Sáhla jsem do minulosti
Večer, kdy jsem se poprvé s Uriem potkala, byl plný energie. Tancovali jsme na stolech, pití teklo proudem a já jsem cítila, jak se mi uvolňují všechny zábrany. Když mě objal, vnímal jsem teplo jeho těla, ale vnitřně jsem věděla, že tohle není láska, tohle je jen iluze. Teď, když jsem ho hledala, jsem si uvědomila, jak moc jsem se upnula na momenty, které mi vlastně nic nedaly.
Setkání s realitou
Po hodinách bloudění jsem nakonec našla jeho starého kámoše. Ten mi s úsměvem na rtech řekl, že Uriel je na útěku, a to doslova – prchá před svými vlastními démony. Cítila jsem, jak mě zasahuje zděšení. Co teď? Znovu jsem se ocitla bez cíle, bez peněz a bez lásky. A pak, v tom nejtemnějším okamžiku, mě napadl nápad. Nemohla jsem ho ztratit, ne teď.
Překvapivý závěr
Vydala jsem se na jeho poslední známou adresu. Dveře se otevřely a já uviděla Uriela, jak sedí na zemi, obklopený prázdnými lahvemi. „Tak co, jsi tady, abys mě zachránila?“ zeptal se. Ale já jsem se jen usmála. „Ne, chci tu zůstat. Žádná záchrana, jen já a ty, v tomhle chaosu. To je ta akce, kterou hledám.“ A tak jsme tam seděli, dva ztracení lidé, bez peněz, ale s bolestí, která nás navždy spojila.