Bylo to jedno z těch večerů, kdy jsem se procházela po městě, vzduch byl cítit po dešti a já jsem měla v kapse jen pár drobných. Bez peněz, bez lásky a bez jakýchkoliv iluzí. Jen já a moje touha po dobrodružství. Moje jméno není důležité, ale to, co se stalo, mě změnilo navždy.
Procházela jsem kolem starého kina, kde se zdály být vzpomínky na lepší časy. Když jsem se dostala na rohu uličky, zahlédla jsem něco, co vypadalo jako vchod do jiného světa. CGI bin. Zvědavost mě přiměla, abych vstoupila. Dveře zavrzaly a já se ocitla v temné místnosti plné blikajících obrazovek a starých počítačů. Všechno to vonělo po prachu a oleji.
Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem se rozhlédla kolem. Na stole ležela klávesnice pokrytá prachem, ale něco mě přitahovalo. Vzala jsem ji do rukou a začala psát. Nevěděla jsem, co dělám, ale cítila jsem, že mě to vede k něčemu většímu. Odpovědi na otázky, které jsem si ani neuměla položit.
Najednou se na obrazovce objevily kódy a moje prsty se pohybovaly jako by mě někdo ovládal. Zjistila jsem, že jsem se dostala do systému, který byl mnohem víc než jen pár řádků kódu. Byla to brána do jiného světa, místa, kde se šuškalo o pokladech a tajemstvích, které nikdo jiný neznal.
Pak se to stalo. Z ničeho nic se do místnosti vřítilo světlo a já jsem se ocitla tváří v tvář muži, který vypadal jako z jiného světa. Byl to hacker, který mi nabídl možnost, jak se dostat ven z této šedi každodenního života. A já, drsná holka s prázdnou kapsou, jsem neváhala. Přijala jsem jeho nabídku, ale netušila jsem, co mě čeká. Otevřely se dveře do neznáma, a já jsem byla připravená skočit.