Kdo říká, že nemůžeš vyhrát?

Když jsem se ocitla na dně, zkusila jsem online kasino. Po hodině štěstí a vyhraných penězích jsem zjistila, že i jackpot může být prázdný. V noci jsem se musela postavit sama sobě. Kde je ta láska, co mi chyběla?

Byla jsem na dně. Bez peněz, bez lásky, a hlavně bez jakýchkoliv vyhlídek. Všude kolem mě se točilo jen kolo štěstí a já jsem seděla na okraji, s pohledem upřeným na světla online kasin. Představa, že bych mohla vyhrát, mě držela nad vodou.

Jednoho večera, kdy jsem byla sama doma, jsem dostala nápad. Proč nezkusit cevrimici kurs? Nechci se tu vymlouvat, ale potřebovala jsem peníze. Tak jsem se proklikala na jednu z těch stránek – barevné ikony, vábivé zvuky, cinkání mincí. Cítila jsem ten adrenalin.

Po hodině studování kurzů a triků jsem se rozhodla. Teď nebo nikdy. Hlava mi jela na plné obrátky, když jsem se přihlásila do prvního online casina. Oči mi svítily jako neonové nápisy na Taksimském náměstí. Každý klik byl jako výstřel z pistole; buď vyhraješ, nebo prohraješ.

První kolo bylo jako sen. Karty se mi sypaly do klína, a já jsem se smála. Červené, černé, a najednou – jackpot! Cítila jsem se jako královna. Peníze se na mě sypaly, vzduch kolem mě voněl jako čerstvě uvařená káva a já byla na vrcholu světa.

Ale jak to bývá, všechno, co stoupá, musí i padnout. Když jsem se dostala do varu, zapomněla jsem na rozum. Peníze mizely jako pára nad hrncem. Po několika hodinách jsem se ocitla zpátky tam, kde jsem začínala – bez peněz, bez lásky. A pak, v tom posledním kole, kdy jsem vsadila všechno, jsem se usmála. Udělala jsem to. Otočila jsem poslední kartu a zjistila, že jsem vyhrála. Ale místo radosti jsem cítila prázdnotu. Peníze byly fajn, ale co teď? Kde je ta láska, co mi chyběla? Otočila jsem se a šla ven, do noci, která byla stejně tak temná jako moje duše.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *