Bylo brzké ráno, světlo prosvítalo skrz špinavé okno a já se probudila na tvrdé podlaze garáže. Cítila jsem vůni spáleného oleje a rezavého plechu, která se mi vryla do nosu. Zase jsem neměla ani korunu, ale to nebyl můj největší problém. Peníze? K čemu? Tady v tomhle zapadákově jde o přežití. O to, aby mi nikdo nesebral poslední zbytek hrdosti.
Vylezla jsem ven, na ulici už na mě čekal vůz s hrůzostrašným zvukem, který patřil mému kamarádovi z dětství, Jirkovi. Vždycky byl o krok napřed – a teď měl zrovna na krku velký problém. Když se mi podíval do očí, věděla jsem, že to nebude nic příjemného. „Jde o prachy, Černovlásko,“ řekl a já se mu musela podívat do tváře. Jeho výraz byl tak vážný, že jsem neměla na vybranou.
„Kolik?“ zeptala jsem se a snažila se udržet klid. Cítila jsem, jak mi buší srdce, ale vnitřně jsem se připravovala na akci. Jirka mi vyprávěl o kšeftu, který se mu vymknul z rukou. Nějaký dealer drogy měl jeho peníze a on potřeboval pomoc. Já? Já jsem byla ta drsná holka, která se nikdy nebála.
Naše cesta vedla do tmavého podzemí, kde se smích mísil s podrážděnými hlasy. Dveře se otevřely a já ucítila smrad cigaret a potu. Hlavní boss vypadal jako noční můra – a já se s ním měla dohodnout. Bylo to jako tanec na ostří nože, ale já jsem věděla, co chci. Přetáhla jsem ho pohledem, a když jsem promluvila, moje slova byla ostrá jako břitva.
„Víme, co chceš, ale máš co ztratit,“ prohlásila jsem a cítila, jak se atmosféra napíná. Když se to zdálo jako bezvýchodná situace, zničehonic se Jirka rozesmál. Vytáhl z kapsy balíček drobáků. „Tady, zkus to,“ řekl s úsměvem. Když jsem prohlížela peníze, uvědomila jsem si, že jsme se dostali přesně tam, kam jsme nechtěli. Život bez peněz a lásky je možná jen začátek.