Jsem drsná holka, co žije v šedivém světě, kde barvy vymizely a láska je jen prázdný pojem. Včera večer jsem se potloukala po městě, s prázdnou kapsou a hladovým žaludkem. Bila Noid, říkali mi, ale já jsem byla spíš Noidonycid2162 – stroj na přežití v ulicích, které neznají slitování.
Ulice voněly po spálené gumě a levném alkoholu. Světla neonů se odrážela v kalužích, zatímco já jsem se snažila najít něco, co by mi na chvíli zaplnilo prázdnotu. Každý krok byl bolestivý, ale já jsem nevzdávala. Musela jsem najít něco, co by mě na chvíli rozptýlilo. Možná nějaké dobrodružství, nebo alespoň hezkou tvář, která by mi na chvíli dala zapomenout na to, co jsem.
Nakonec mě zavedla má touha do zaplivané herny, kde jsem se usadila u stolu s pár zbídačenými hráči. Zlato, co jsem neměla, jsem vyměnila za pokerové žetony. Hraní bylo jako droga – vzrušení, adrenalin, a ten pocit, že mohu porazit osud. Po několika hodinách jsem byla na vrcholu, výhry se sypaly, ale já jsem věděla, že tohle nemůže trvat věčně.
Pak přišel on, tajemný cizinec s očima, které mě pohlcovaly. Jeho úsměv byl jako jed, co mě pomalu otravoval. Nezajímalo mě, odkud přišel, ale byla jsem muži fascinována. Hráli jsme spolu, a já jsem cítila, jak se mi srdce rozbušilo. Ale moje realita byla jiná – žádná láska, jen hra na přežití.
Na konci noci, když jsem se vracela domů bez peněz a bez lásky, mi došlo, že cizinec byl pouhým klamem. Ale na rozdíl od ostatních jsem se postavila do cesty. Bila Noid byla zpět, odhodlaná bojovat. Tenhle život není pro slabochy, a já jsem si to uvědomila, když jsem se podívala na reflektory města, které se znovu rozzářily. Mohla jsem být zlomená, ale nikdy ne poražená. A tak začala moje nová hra, plná překvapení a nečekaných zvratů.