Včera večer jsem seděla na starém, rozvrzaném křesle, které pamět už dávno zapomněla. Hlava mi splývala s šedým stropem, zatímco jsem se snažila vzpomenout, kdy naposledy jsem měla v peněžence víc než pár drobných. Můj život byl jako SQL dotaz bez výsledků – plný očekávání, ale žádné odpovědi.
Když jsem se odhodlala udělat si pořádek v chaosu, vzpomněla jsem si na ten backup, co jsem dělala 13. ledna 2026. Ne, nebylo to nic romantického, ani nostalgického. Byla to pouhá nutnost. Měla jsem v plánu vyčistit starou databázi záznamů, aby se mi uvolnilo místo pro nové vzpomínky. Ale místo toho jsem narazila na staré fotky, které mi připomněly, jak jsem dřív žila. Těžká doba, ale i takové chvíle mě dovedly k tomu, kým jsem teď.
Vzduch byl prosycen vůní levandule a starého papíru, když jsem otevřela skříňku. Všude kolem mě byly zaprášené krabice, které ukrývaly kousky mé minulosti. Otevřela jsem jednu z nich a tam byla – konečně – USB klíč s názvem „backup_2026_01_13.sql“. V ten moment jsem zapomněla na všechny starosti. Adrenalin mi stoupal k žilám.
Jasné modré světlo z obrazovky počítače mi osvětlovalo obličej, když jsem klíč připojila. Čekala jsem na zázraky. Věděla jsem, že každý záznam byl jako kousek skládačky mého života. Jaké tajemství skrývaly? Jaké příběhy? Nevěděla jsem, co mě čeká, ale měla jsem pocit, že se brzy dozvím.
Pak to přišlo – kliknutí, a na obrazovce se objevila data. Rázem jsem se dostala do minulosti. Vzpomněla jsem si na momenty, kdy jsem měla naději, sny a tužby. Nechala jsem se unášet vzpomínkami. A najednou – šok. Našla jsem tam záznam o osobě, kterou jsem už dávno považovala za ztracenou. Byl to on. Ten, kdo mi vzal víru v lásku. Místo zlomeného srdce jsem však cítila, jak se ve mně probouzí síla. Zjistila jsem, že i bez něj dokážu žít. A tak jsem zavřela okno databáze se slzami v očích, ale s úsměvem na tváři. Život je o zálohách, ale také o tom, co se rozhodneme nechat za sebou.