Hlavní město se probouzí
Ráno v Praze vonělo po levanduli smíchané s výfukovými plyny. B.S.P. Strihavka Balaz se právě probudila, když slunce prosvítalo mezi špinavými okny jejího malého bytu. Žádná láska, žádné peníze, jen ona a její nůžky, co ji dělily od světa, který ji nechtěl. Na stole ležela hromada roztrhaných časopisů, které ji inspirují, ale nikdo ji neslyšel. Dnes chtěla udělat něco velkého.
Akce začíná
Skočila do své zrezivělé dodávky, která se snažila být více než jen starým šrotem. Vyrazila do center města, kde se potkávala s dalšími drsnými holkami, co nechtěly být jen tak nějakými stíny. Strihavka Balaz, s rukama pokrytýma barvou a s úsměvem šelmí, byla na lovu. Vzduch byl nabitý napětím a očekáváním, když se rozhodla přetvořit místní park na místo, kde se umění spojí s rebelstvím.
Umění rebelie
Barvy létaly vzduchem, zatímco její ruce ovládaly štětce jako zbraně. V každém tahu byla její frustrace a touha. Lidé se shromažďovali, fascinovaní jejím nadšením. „B.S.P.!“ volali, ale ona nechtěla žádné ovace, jen chtěla, aby její dílo promluvilo za ni. Umění nebylo o penězích, ale o emocích, které vyvolávají.
Nečekané setkání
Mezi crowdem stál tajemný muž, jehož pohled jí připomínal ztracené sny. Přistoupil blíž, a i když se mu snažila vyhnout, cítila, jak se její srdce rozbušilo. „Myslíš, že tohle je umění?“ zeptal se s úsměvem. Její hrdost ji nenechala ztratit se v jeho očích. „Nezajímá mě, co si myslíš. Dělám to pro sebe,“ odpověděla. On se jen zasmál a odešel, ale zanechal v ní otisk, který se nedal smýt.
Šokující závěr
Jak slunce zapadalo, park se proměnil na místo plné barev a emocí. Strihavka Balaz se postavila před své dílo a s úsměvem se otočila k davu. Ale když se podívala na muže, který ji zaujal, zmizel. Zmizel jako sen, který se nedá uchopit. Na zemi ležel jeho vizitka. „Jsem kurátor. Chci tvé dílo vystavit v galeriích.“ Její srdce se zastavilo. Možná, jen možná, existoval svět, kde by byla více než jen drsná holka bez peněz a bez lásky.