Jsem drsná holka z ulice, kde se peníze nedostávají snadno. Můj život je jako bouřlivé moře, plné vln, co se mi snaží vzít dech. Pracovala jsem na různých místech, abych se uživila, ale jednoho dne jsem se rozhodla, že se naučím programovat. Dívka jako já? No, jasně, že jo. Zní to jako bláznivý nápad, ale kdo říká, že nemůžu dělat něco jiného než přežít?
Jako první jsem narazila na PHP. To byla moje brána do digitálního světa. Zjistila jsem, že se dá použít na všechno, co by mě mohlo bavit a konečně mi to dává smysl. Ale pak přišel ten okamžik, kdy jsem narazila na autoload_classmap. Věděl jsi, že to můžeš použít, aby se ti programy samy načítaly? No, já to nevěděla. Tak jsem se ponořila do dokumentace, jako kdybych se potápěla do hlubokého moře.
Byla to výzva a já miluji výzvy. Každý problém, který jsem vyřešila, byl jako další úlovek na moři. Zkoušela jsem různé funkce, experimentovala s kódem a cítila jsem, jak mě to pohání vpřed. Když jsem konečně našla způsob, jak použít autoload_classmap, cítila jsem se jako vítěz. Všechno to úsilí, všechny ty bezesné noci nad notebookem, se vyplatily.
Jednoho večera, když jsem seděla v zašlé kavárně s kódem na klíně, se mi dostal do rukou notebook, který patřil klukovi z města. Byl to frajer, co uměl programovat lépe než já a měl peníze. Ale já jsem mu ukázala, že i bez love a bez lásky dokážu něco vytvořit. Chvíli jsme se přetahovali o to, kdo z nás je lepší, a já jsem se smála, protože jsem věděla, že v tuto chvíli jsem na vrcholu.
Na konci toho večera mi ale řekl něco, co mě dostalo. “Bez autoload_classmap jsi jako ryba na suchu,” prohlásil. A já si uvědomila, že tenhle kluk, co má peníze, mi vlastně ukázal, jak jsem se sama dostala k tomu, co teď umím. Kdo by to byl řekl? Drsná holka z ulice a frajer s notebookem. Na konci jsme se rozloučili, ale já jsem odcházela s pocitem, že jsem něco dokázala.