Jasně, život je jedna velká špinavá hra. Když máte v kapse jen pár drobných a v srdci prázdno, musíte si umět poradit. Já jsem drsná holka z ulice, která se nebojí říct, co si myslí. A dneska vám povím, jak jsem se dostala k tomu, co mám, nebo spíš k tomu, co nemám.
Bylo to jako každé jiné pondělí. Slunce se snažilo prodrat skrz šedé mraky, zatímco já jsem stála na rohu ulic, přehazovala si kapsle s levným alkoholem v ruce. „Co teď?“ pomyslela jsem si, když mě oslovil chlapík s očima, které vypadaly, jako by právě vypadly z nějakého hororu. Nabídl mi práci, ať už to znamenalo cokoliv. Bez otálení jsem kývla. Dělat něco je lepší než stát na místě.
„Budeš se držet v ústraní a nic neříkat,“ řekl. Vůně benzínu se linula ze starého auta, které stálo na zaprášeném parkovišti. Měla jsem pocit, že se mi tohle místo bude líbit. Až příliš, na to, co se chystalo. Když jsem nastoupila do auta, srdce mi bušilo jako šílené. Nikdy jsem nevěděla, co se stane dál. Možná jsem měla tušit, že tohle není cesta domů.
Jeli jsme tmavými uličkami, zatímco venku sněžilo. Každý sníh, co spadl, měl barvu špíny a zklamání. Chlapík za volantem měl temný smysl pro humor. „Peníze se nevydělávají, když se sedí na zadku,“ usmál se a já jsem cítila, jak se mi v krku usazuje hrdlo. Vybavila jsem si, jaké to je, když se cítíte bezmocně, a přesto jsem se nedokázala vrátit zpět. Musela jsem se dostat k cíli, i kdyby to znamenalo projít peklem.
Nakonec jsme dorazili na místo. Byla to stará, opuštěná budova, kde se měly konat věci, které normální lidé vidí maximálně na filmovém plátně. Adrenalin mi proudil žilami. Když jsem vkročila dovnitř, uviděla jsem skupinku lidí, kteří vypadali, jako by se rozhodli pro hru na život a smrt. A já? Já jsem se stala součástí té hry. „Teď nebo nikdy,“ pomyslela jsem si, když jsem se postavila do první řady.
A pak to přišlo. Zmatek, křik a chaos. V jednom okamžiku jsem byla na dně, a v dalším jsem se ocitla na vrcholu. Když se všechno uklidnilo, zůstala jsem stát uprostřed místnosti, s penězi v jedné ruce a s pocitem vítězství v druhé. Život na hraně mě naučil, že bez peněz a bez lásky se dá přežít, ale nikdy nezapomenu, co jsem musela obětovat, abych se dostala tam, kde jsem. A tím překvapením? Ne, nebylo to o penězích. Bylo to o síle, kterou jsme si nesli v sobě.