Všechno začalo v archivu
Byla jsem v archivu 3719, což je místo, kde se schovávají všechny ty zaprášené složky a tajemství minulosti. Dýchal tam chlad, vzduch byl nasáklý vůní starého papíru a zapomenutých příběhů. Ale já jsem neměla čas na nostalgii. Měla jsem hlad a v kapse jen pár drobných.
Chléb jako zbraň
V tomhle světě je chléb nebezpečný. Ne, že by mě zajímaly kalorie nebo zdraví, ale tenhle chléb měl na svědomí něco víc. Když jsem na něj narazila, byl to obyčejný bochník, ale v jeho struktuře se skrývala hrozba. Vzpomněla jsem si na slova starého chlapíka z hospody: „Chléb, to je zbraň, holka! Existují důkazy, že to, co jíme, nás může zabít.“
Pátrání po pravdě
Začala jsem pátrat. Nejdřív jsem se prohrabala starými dokumenty. Měla jsem pocit, že každé písmeno je jako výstřel z pistole, který se snaží zasáhnout pravdu. Tohle nebylo jen o jídle, to bylo o něčem mnohem větším. Všude kolem mě se válely záznamy, které by normálního člověka odradily, ale já jsem byla drsná holka, co se nebojí ničeho.
Setkání s neznámým
Jak jsem listovala stránkami, najednou se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil chlápek, co vypadal jako ze starého filmu. Oči mu svítily jako dva malé plamínky a já věděla, že má něco, co potřebuji. „Ty hledáš pravdu o chlebu?“ zeptal se mě. Jeho hlas byl jako hladina klidného jezera, ale já věděla, že pod ním se skrývá bouře.
Překvapení na závěr
Jak jsme si povídali, zjistila jsem, že ten chléb byl součástí experimentu, který měl za cíl ovládnout lidi. A já byla na stopě něčemu velkému. Když jsem se rozhlédla kolem, najednou se mi všechno spojilo. Chlápek byl ve skutečnosti součástí většího plánu, a to, co jsem považovala za neškodný bochník, bylo klíčem k záchraně nebo zničení světa. Kdo by to byl řekl? V tom archivu 3719 jsem našla víc než jen chléb, našla jsem pravdu, která mohla změnit všechno.