Jsem drsná holka, která se potlouká ulice. Peníze? Na co? Můj život je o tom, jak se postavit na vlastní nohy, i když je to občas jako balancování na laně nad propastí. Včera večer jsem se dostala do černobílé džungle města. Ulice voněly po smažených klobásách a levném alkoholu, když jsem zahlédla skupinku mladých kluků, jak se snaží složit tričko na nějakou soutěž. Vzbudilo to ve mně zvědavost. Skládat trička? To je přece blbost, říkala jsem si. Ale něco mi říkalo, že tohle by mohl být začátek něčeho nového.
Rozhodla jsem se je sledovat. Kluci se smáli, a když viděli, jak se jim nedaří, spustili salvu nadávek. „Hele, co takhle se vsadit, kdo to složí líp?“ navrhl jeden z nich. Kdo by odolal takové výzvě? Zasmála jsem se a přistoupila k nim. „Dám vám lekci, chlapci!“ vykřikla jsem a cítila, jak mi v žilách koluje adrenalin.
Vzala jsem tričko, které se mi dostalo do rukou. Příjemná látka, barvy se na slunci třpytily jako drahé kameny. „Skládání trik je umění, kluci! Musíte cítit tu látku!“ říkala jsem, zatímco jsem ho skládala jako profík. Měla jsem pocit, že mě pozorují s otevřenými ústy. Vzduch byl plný napětí. Když jsem tričko dokončila, kluci jen zírali. „Tohle je jasný vítěz!“ smál se jeden z nich. Hlava se mi točila, a já jsem si uvědomila, že tohle je moje chvíle. Možná to není o penězích, ale o pocitech a adrenalinu.
Pak přišla další výzva. „Co kdybychom se vsadili, že na to tričko napíšeme něco cool?“ navrhl jeden z kluků. „Tak jo!“ odpověděla jsem. Vytáhla jsem fix a začala psát. „Život je jako tričko, když se ho nesnažíš složit, budeš mít nepořádek!“ Kluci se smáli a já cítila, jak se atmosféra mění. Najednou jsme byli parta, která se na ničem nedohodla, ale přesto jsme se spojili.
Na konci večera jsem se rozloučila s kluky. Odhodila jsem tričko, které jsme složili, a řekla si, že tenhle zážitek si určitě zapamatuji. Myslela jsem si, že život bez peněz a bez lásky je prázdný, ale teď jsem věděla, že to tak není. Je to o okamžicích, které nás spojují, a o tom, jak se umíme bavit. A víte co? Ten večer mi dal víc, než jsem čekala. Takže, kdo ví? Možná se do města vrátím znovu, tentokrát s novými tričky a ještě většími příběhy.