O co vlastně jde?
Jsem drsná holka z ulice, co si prošla peklem a zpátky. Tady neplatí žádné pohádky. Chci se dostat na ten galavečer, protože tam se to hemží lidmi, co mají prachy a postavení. A já, jako vždy, nemám nic. Jen pár korun a touhu po adrenalinu.
Jak na to?
Večer, kdy jsem se rozhodla, bylo v ovzduší cítit napětí. Vzduch byl horký a já měla pocit, že z každého rohu se na mě dívají oči. Vydala jsem se do klubu, kde se konala soutěž o vstupenky. Lidi se tlačili u vchodu, jako by šlo o život. „Tady je moje šance,“ pomyslela jsem si.
Soutěžení v ostrosti
Začalo to nevinně. Otázky, které se zdály být snadné. Ale já jsem byla připravená. Vytáhla jsem ze sebe všechny triky, co jsem kdy znala. Lidi kolem mě se smáli, ale já jsem se nebála. Každá správná odpověď byla jako výstřel z pistole. Pocit vítězství mě hřál, když jsem se blížila k cíli.
Vůně úspěchu
Když jsem konečně vyhrála, vzduch se naplnil vůní úspěchu a alkoholu. Cítila jsem se jako královna. Všichni na mě koukali, jako bych vyhrála v loterii. Ale já jsem věděla, že tenhle pocit je pomíjivý. Potřebovala jsem víc, než jen lístek na galavečer. Potřebovala jsem uznání, lásku, nebo alespoň trochu pozornosti.
Nečekané zvraty
Jakmile jsem dostala vstupenky do ruky, z ničeho nic se objevila postava z mé minulosti. Byl to on. Všechno se mi vrátilo, vzpomínky, city, ale já jsem se nedala. „Nejsi ničím, co bych chtěla,“ řekla jsem mu a odkráčela. Vstupenky byly moje, ale já si uvědomila, že to, co jsem skutečně chtěla, je něco jiného.
Co mi to dalo?
Na galavečeru jsem se nakonec dostala. Ale místo oslnění jsem si uvědomila, že prachy a popularita nic neznamenají. Jsem silná, a to mi nikdo nevezme. I bez lásky a peněz jsem tu, abych bojovala a užívala si. A když jsem se vrátila domů, s úsměvem jsem si pomyslela, že ten galavečer byl jen začátek něčeho většího.