Byla jsem na dně. Bez peněz, bez lásky a bez jakýchkoliv nadějí, že se to někdy změní. Chodila jsem po městě, zatímco kolem mě se hemžili lidé, co měli všechno, co já neměla. A pak to přišlo. Soutez o vstupenky na galavecer.
Moje srdce se rozbušilo, když jsem zahlédla plakát na zdi místního baru. „Vyhraj vstupenky na galavečer!“ Kdo by si pomyslel, že právě tohle by mohlo být moje vstupenka do jiného světa? Kde jsem nebyla jenom ta drsná holka z ulice, ale někdo, kdo má právo se bavit. Adrenalin mi proudil v žilách, když jsem se rozhodla, že se do toho pustím.
Vstoupila jsem do baru, kde se konala soutěž. Atmosféra byla naplněná vůní piva a cigaret, ale já jsem se nedala odradit. Byl tam dav lidí, kteří se snažili zaujmout porotu. Musela jsem vymyslet něco, co je dostane. Být drsná nebylo dost. Musela jsem být nezapomenutelná.
Vybavila jsem se svým nejlepší trikem. Na pódiu jsem začala ukazovat, jak se tancuje, jako bych nikdy nevěděla, co je ostuda. Zvedla jsem ruce, roztočila se a s každým pohybem jsem cítila, jak se na mě dívají. Bylo to osvobozující a já věděla, že jsem na správné cestě. Když jsem skončila, aplaus byl ohlušující.
Chvíli jsem se cítila jako královna. Ale pak přišel šok. Porota oznámila, že vítězství patří někomu jinému. V tu chvíli jsem cítila, jak mi klesá žaludek. Ale místo zoufalství jsem se rozhodla, že se nevzdám. Když jsem viděla, jak vítěz odchází s lístky, dostala jsem nápad. Rozhodla jsem se ho sledovat a ukrást jeho šanci na galavečer.
A tak jsem se dostala do jeho světa. Nečekaně jsem zjistila, že i bez lístku, bez peněz a bez lásky, jsem schopná si užít večer, jaký si pamatuji navždy. A nakonec, když jsem se se svými novými přáteli vrátila do klubu, uvědomila jsem si, že ten galavečer, který jsem tolik chtěla, byl jen záminkou k tomu, abych se dostala do svého vlastního příběhu.