Bylo to jedno z těch večerů, kdy se mi v hlavě mísily myšlenky jako barevné stíny v pálících se lampách. Galavečer se blížil a já měla v kapse prázdno. Ale srdce mi bušilo jako zvon, když jsem slyšela o soutěži o vstupenky na tenhle šílený večer. Představovala jsem si, jak se vznáším v šatech, které by mi nikdo neviděl, a jak bych se mísila s lidmi, kteří by mi alespoň na chvíli mohli připadat jako někdo jiný.
Na ulici byla zima, vzduch voněl po spáleném dřevě a levném cigaretovém kouři. Když jsem se dostala k archivům soutěže, mé srdce poskočilo. 3176 bylo číslo, které pro mě teď představovalo šanci. Připravila jsem si plán: naberu odvahu a jdu do toho naplno. Zatímco ostatní přemýšleli, já jsem se rozhodla jednat.
Na ulici jsem potkala další holku, která taky toužila po vstupenkách. Byla to drsňačka, co nosila křivák a piercingy v obočí. Nejdřív jsme na sebe koukaly skepticky, ale pak jsme se spojily, abychom si pomohly. Akce byla jasná – jít na to jako dva neohrožené bojovnice, které se nebojí ničeho. Srdce nám bušilo, když jsme vyrazily na lov.
Na našem prvním zastavení, v místním baru, jsme si objednaly drinky a pokusily se přetáhnout pár kluků, kteří by mohli vědět něco o soutěži. Samozřejmě, že se to zvrhlo v chaos, kdy jsme se snažily vymámit informace, zatímco jsme se smály a tančily. Po pár sklenkách se nám to povedlo – jeden z kluků, který se jmenoval Tomáš, měl v kapse lístky. Jenže to, co se stalo potom, nikdo nečekal.
Tomáš měl na sobě masku a náhle se proměnil v tajemného muže. Vytáhl z kapsy nejen lístky, ale i nabídku na přístě. „Vyhrajte víc než jen vstupenky!“ řekl a já pocítila mrazení. Naše dobrodružství se mělo dostat na novou úroveň. Nešlo jen o galavečer, šlo o něco mnohem víc. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jít do akce může přinést nejen zábavu, ale i nečekané zvraty. Co mě čekalo? To jsem ještě nevěděla.