Stojím na rohu ulice, slunce mi pálí do očí a já si říkám, že tentokrát to prostě musím vyhrát. Galavečer se blíží a já nemám na lístek. A co je horší? Nemám ani na pivo. Ale odhodlání mi dodává energii, tak se vydávám na lov.
Ve vzduchu cítím vůni čerstvě upečeného chleba a kávy z nedaleké kavárny. Zatímco ostatní si vychutnávají snídani, já se musím spolehnout na své dovednosti. Kde sehnat vstupenky? Napadá mě, že bych mohla zkusit štěstí v soutěži. Takže přesně to udělám.
Na stránkách se to hemží příběhy lidí, kteří se snaží dostat na galavečer. Já se ale nebojím být odvážná. Rychle píšu komentář, a jakmile kliknu na odeslat, už cítím ten vzrušující nával adrenalinu. Mám pocit, že jsem na správné cestě.
Čas letí jako splašený a já se rozhodnu vyrazit do města, abych se podívala, co se děje. Ulice jsou plné lidí, každý má svůj cíl. Já mám svůj – vstupenky. Když se zastavím u stánku s reklamou na galavečer, můj pohled padne na starého muže, který se pokouší prodat lístky.
„Dva za cenu jednoho,“ říká a já vím, že to je má šance. Vytáhnout peníze z kapsy je ale v tu chvíli nemožné. Takže mi nezbývá nic jiného, než se pokusit vyjednávat. Vytasím svůj šarm a začnu vyprávět, jak moc bych si přála jít na ten galavečer. A co se nestane? Na konci mého výstupu se usmívá a říká, že mi jeden lístek dá zdarma!
Jakmile ho dostanu, pocítím vzrušení. Přesně takhle jsem ji chtěla. Překvapení! Když se blížím k místu konání, najednou se mi rozbuší srdce. S lístkem v ruce a bez peněz v kapse, jsem konečně tam, kde chci být. A přitom jsem vůbec nečekala, že se na galavečer dostanu tímto podivným způsobem.