Stála jsem na rohu ulice, vítr mi cuchal vlasy a já si říkala, že jestli dneska něco nevyhraju, tak mě tenhle život už fakt nebaví. Archivy 3176 a soutěž o vstupenky na galavečer mi visely v hlavě jako rozmazané sny – něco, co jsem chtěla, ale neměla jsem na to ani cent. Zrovna jsem si zapalovala cigaretu, když mi do telefonu přišla zpráva, že soutěž ještě neskončila. Tak co, jdu do toho!
Vstupenky na galavečer znamenaly víc než jen další nudný večer. Byly to klíče k místu, kde se střetávají sny s realitou, a já jsem byla připravená na akci. HTML kódy, které se mi ukazovaly v notifikacích, byly jako tajná šifra, kterou jsem musela rozluštit. Archivy 3176%20soutez%20o%20vstupenky%20na%20galavecer – znělo to jako hladové volání. Našla jsem se v tom, jako by to psal někdo, kdo mě dobře zná.
Našla jsem si útulnou kavárnu, kde voněla čerstvá káva a pečivo. Když jsem si objednala, barman mi vrazil do ruky lístek s detaily soutěže. Všichni kolem mě byli jakési rozmazané postavy, zatímco já jsem se soustředila na ten papír. Každé písmeno se mi vrylo do paměti, když jsem přemýšlela, co udělám, aby mi nikdo nezkazil šanci vyhrát. Přece jen, kdo by nechtěl vidět ten galavečer na vlastní oči?
A tak jsem se pustila do akce. Našla jsem na internetu místo, kde jsem mohla svoje jméno zaregistrovat. Klávesy klapaly, adrenalin mi pumpoval do žil, a já jsem se cítila jako královna světa. 4 HTML stránky, které jsem otevřela, vypadaly jako labyrint, ale já jsem se nenechala odradit. Když jsem klikla na „odeslat“, bylo to jako vydechnout po dlouhém zadržení dechu.
Čekala jsem na odpověď, nervy mi pracovaly jako stroje. Když mi konečně přišla zpráva, že jsem vyhrála, málem jsem spadla ze židle. Archivy 3176%20soutez%20o%20vstupenky%20na%20galavecer už nebyly jen slova na obrazovce, byly to moje lístky na svobodu. Ale pak přišel zvrat – místo lístků jsem dostala pozvánku na afterparty, kde jsem potkala kluka, který mi ukázal, že láska může být stejně vzrušující jako jakýkoliv galavečer. A já se konečně cítila jako doma.