Jak jsem se dostala do soužení
Tak jo, jsem tu, drsná holka z ulice, bez peněz a bez lásky. Můj život je jako rozpadlý billboard – plný reklam na věci, které si nemůžu dovolit. Když jsem slyšela o soutěži o vstupenky na galavečer, něco ve mně se probudilo. Měla jsem pocit, že to je moje šance, jak vyrazit ven z nudného šedivého světa.
Hledání informací
Prohrabovala jsem se internetem, zkoumala html/archives/3176%20Soutez%20o%20vstupenky%20na%20Galavecer.html, zatímco kolem mě voněl levný tabák a pivo, co jsem si uložila do lednice. Každé kliknutí na stránku mi připadalo jako krok k lepšímu životu. Kdo by řekl, že vstupenka na galavečer může změnit všechno? Měla jsem takovou touhu, až jsem zapomněla na všechny své starosti.
Podivné setkání
Na ulici jsem potkala kluka s piercingem v obočí a s úsměvem, který by rozesmál i mrtvolu. Věděl o soutěži víc, než jsem čekala. Řekl mi, že vyhrát je hračka, stačí se zapojit a mít trochu štěstí. Jeho oči jiskřily jako rozbitá sklenice na slunci, a já jsem se rozhodla mu věřit. Půjčila jsem si od něj jeho starý mobil, abych se mohla přihlásit. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem posílala přihlášku.
Napětí a očekávání
Čekání bylo peklo. Každý den jsem kontrolovala svou poštu, jakoby v ní mohla najít odpověď na všechny mé problémy. Když konečně dorazil e-mail, málem jsem ho roztrhla na kusy. Byla jsem mezi vítězi! Všechno mi připadalo jako sen. Konečně jsem měla šanci vystoupit z šedi a ukázat se na galavečeru jako hvězda. Ale co to? Vstupenky přišly s podmínkou – musela jsem se zúčastnit podivného úkolu, abych je získala.
Konec, co nikdo nečekal
Úkol byl jednoduchý, až příliš. Měla jsem ukrást zlatý řetěz z místního klubu. Byla jsem v tom jako ryba ve vodě. Vnikla jsem dovnitř, srdce mi bušilo a adrenalin mi proudil v žilách. Když jsem se dostala k cíli, uviděla jsem, že ten řetěz patří klukovi s piercingem. Byl tam, smál se a mával na mě. Zjistila jsem, že celý ten plán byl jeho, aby mě dostal do problémů. V ten moment jsem pochopila, že místo galavečera jsem se ocitla v noční můře. Ale místo strachu, jsem se zasmála – aspoň jsem si ověřila, že drsná holka jako já se nikdy nenechá chytit do pasti.