Tak jo, tady jsem, drsná holka bez peněz a bez lásky. Město je plné světel, ale já mám v kapse jen pár drobných a v srdci prázdno. Včera jsem narazila na záhadnou soutěž o vstupenky na galavečer, a věř mi, tohle je moje šance. Oprášila jsem staré boty, našla kousek papíru, na který jsem napsala: „Nenechám se porazit.“
Vyrazila jsem do ulic, kde vzduch voněl po kebabu a levném alkoholu. Všude kolem mě se hemžili lidé v oblecích a večerních šatech, jako by se na galavečer chystali už teď. Já? Já jsem vypadala jako ztracená duše, ale to mi nevadilo. Našla jsem si kousek klidného místa, kde jsem mohla v klidu vymyslet, jak na to.
Po pár hodinách chaosu a slibů, které jsem si dávala, jsem se rozhodla, že si to zasloužím. Musím vyhrát! Měla jsem v plánu vyrazit na místo, kde se konala soutěž. Na dně láhve jsem viděla jen odlesk naděje, ale to mi stačilo. Vzala jsem si poslední peníze na jízdenku a vyrazila.
Na místě jsem se setkala s davem. Vzduch byl prosycen napětím, smíchem a taky lehkým strachem. Všichni čekali na vyhlášení vítěze. Moje srdce bilo jako o závod. Co když se mi to nepovede? Ale pak jsem si vzpomněla na všechny ty chvíle, kdy jsem byla na dně, a rozhodla jsem se, že tentokrát to prostě nevzdám. Ve vzduchu visela vůně úspěchu a já se ji chystala chytit.
Jakmile se slova „a vítězem je…“ rozlehla po místnosti, napětí dosáhlo vrcholu. Otočila jsem se na lidi kolem mě a v tu chvíli to bylo jako ve filmu. Jméno, které vyhlásili, mě šokovalo. Byl to můj bývalý, ten, který mě opustil pro jinou. V tu chvíli jsem pochopila, že i bez lásky a peněz mám sílu se postavit na nohy. Možná jsem nevyhrála soutěž, ale vyhrála jsem sama nad sebou.