Jak jsem se dostala na Galavečer bez peněz a s prázdnýma rukama

Na Galavečer jsem se rozhodla dostat bez peněz. Cítila jsem adrenalin, když jsem potkala Pavla a vyměnila jeho lístek za slib. Večer plný překvapení a nečekaných zvratů mě naučil, že dobrodružství vždycky čeká na rohu.

Víte co, nikdy jsem nebyla typ holky, co by se bála jít po hlavě do akce. Včera jsem zaslechla, že se chystá Galavečer a já se rozhodla, že tam musím být. Všude na internetu se mluvilo o soutěži o vstupenky, ale já? Mně bylo jasné, že tohle nebude pro mě. Nemám prachy na lístek, ale vykašlu se na to. Tohle je o tom, co uděláš, když máš hlad a touhu po dobrodružství.

Už od rána jsem se procházela po městě a snažila se najít nějakou možnost, jak se dostat na ten galavečer. Všude kolem mě se válely útržky barevných letáků, vdechovala jsem vůni popcornu a kávy z přilehlé kavárny. Všichni se smáli, zatímco já jsem měla v kapse jen drobáky. Ale to mě nezastavilo.

Na rohu ulice jsem potkala starého známého, který se jmenoval Pavel. Známe se už léta, ale nikdy jsem si nebyla jistá, jestli ho mít ráda. Měl v ruce lístek na galavečer. Chtěla jsem ho dostat. „Tak co, Pavle? Jak se máš?“ zamávala jsem mu s úsměvem, který byl víc falešný než zlatý prsten na jeho ruce. Pár rychlých vět a už jsem se ho snažila dostat do jiného světa. „Máš lístek? Co kdybys mi ho půjčil? Mám pro tebe skvělou nabídku.“

Pavel se na mě podíval, jako bych mu nabídla království. „Co za to?“ zeptal se. A já? V tu chvíli jsem mu řekla, že mu pomůžu sehnat holku na večer. Jenže on chtěl víc. Chtěl, abych s ním šla na drink. Srdce mi bušilo. Přemýšlela jsem, že mu to udělám. Kdo ví? Možná se mi podaří dostat na galavečer, ať už to stojí, co to stojí.

Tak jsem s ním šla. Sice jsem mu nalila do ucha pár lží, ale co, nikdo není dokonalý. Když jsme dorazili do baru, uviděla jsem, jak se jeho touha po mně pomalu zhmotňuje. Pila jsem, smála se a pak jsem mu šla přímo na nervy. „Co říkáš na to, že mi dáš ten lístek, a já ti ukážu, co dokážu?“ vyzvala jsem ho. A on? Souhlasil. Na konci večera jsem měla v ruce lístek a v očích plno jiskřícího očekávání.

Na galavečer jsem dorazila s úsměvem na rtech a pocitem vítězství. Všechno vypadalo jako pohádka. Ale pak, když jsem se rozhlédla, uviděla jsem, že Pavel si mě hledá. Pochopila jsem, že se na mě snaží dostat. A co teď? Otočila jsem se a ztratila se v davu, zatímco jsem se smála, protože jsem věděla, že tentokrát jsem to zvládla. Nakonec se mi podařilo vyhrát víc, než jsem si kdy myslela. A tak jsem tam stála, bez peněz, ale s lístkem na galavečer a dobrodružstvím v srdci. Je to krutý svět, ale je můj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *