Tak jo, sedím na zemi v tom zaplivaném koutě baru, kde vyžrané stoly pamatují lepší časy. Zvuk sklenic a smích se mísí s vůní levného piva a cigaret. Mám na sobě svůj starý, roztrhaný křivák a na očích sluneční brýle, i když je večer. Světlo se odráží od zrcadel a já se dívám na to, co zbylo z mých snů. A najednou, jako blesk z čistého nebe, mě zaujme plakát na zdi. Soutěž o vstupenky na Galavečer. Tak tohle je moje šance.
Nemám prachy na vstup, ale to neznamená, že se vzdám. Kdo by si taky pomyslel, že se drsná holka jako já zastaví před pár korunami? Ne! Vydávám se na lov. Procházím ulicemi, kde se mi vítr vlní v vlasech a nesu se jako královna, i když v peněžence cinká jen pár drobných. Tohle bude šou!
Na první pohled je to jen obyčejná soutěž. Ale jakmile se dostanu dovnitř, uvědomím si, že tohle je jako hra o trůny. Lidi okolo mě, sebevědomí a hladoví po vítězství, se snaží získat to, co já chci. Když vím, že mám v rukávu pár triků, rozhodnu se hrát na „dobrou holku“ a smířit se s nimi. Snažím se zjistit, co je motivuje. Pár z nich má šílené příběhy, ale já se nedám. Vím, co chci.
Po několika kolech plných napětí a adrenalinu, se dostávám k poslednímu úkolu. Je to o to víc vzrušující, protože teď už jde do tuhého. Všichni se na mě dívají jako na podivína, ale já se držím pevně. Mám v sobě touhu a sílu, kterou nic nezastaví. Vzduch je horký, cítím pot a vzrušení. Tohle je moje chvíle!
Na konci večera, když se rozsvěcí reflektory a atmosféra houstne, zjišťuji, že jsem vyhrála. Všichni ostatní se tváří jako by jim někdo vzal poslední kousek koláče. Ale já se usmívám, protože já jsem ta, která má vstupenky. A pak, než se rozprchnou, slyším šepoty: „Kdo je ta holka?“ A já si říkám, že tohle je teprve začátek. O lásce? Ne, tohle je o mně a o tom, co chci dosáhnout!