Bylo to jedno z těch šedých rán, kdy se zdá, že slunce je na dovolené. Když jsem otevřela oči, první, co mě praštilo do nosu, byla vůně levného alkoholu a cigaretového kouře. Můj malý byt byl v chaosu, ale to mě nezastavilo. Když jsem se podívala na kalendář, uvědomila jsem si, že blíží Galavečer, na který jsem se chtěla dostat. Ne že bych měla peníze, ale vždycky jsem věděla, jak vyhrát soutěže. A tahle soutěž o vstupenky? Ta byla jako stvořená pro mě.
Rychle jsem se oblékla do svých oblíbených černých džínů a vytahaného trika. Na ulici to vypadalo, že se město probouzí. Zatímco jsem procházela kolem stánků s pouličním jídlem, cítila jsem, jak mi bublá žaludek. Rozhodla jsem se, že si koupím alespoň pár klobás, abych měla energii na to, co mě čeká. Vůně grilovaného masa byla neodolatelná. Ale žádné rozmazlování, jdu pro vstupenky, nic víc.
Soutěž byla jednoduchá. Stačilo napsat, proč chci na Galavečer. Napsala jsem to rychle, bez obalu, bez keců. Moje slova vyjadřovala frustraci z každodenního života a touhu po vzrušení. Poslala jsem to, aniž bych čekala na odpověď. Nevěřila jsem, že bych mohla vyhrát, ale ten pocit, že jsem udělala něco, co mi dává naději, byl osvobozující.
O den později mi přišel email. Vítězství! Vstupenky na Galavečer! Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Ale co teď? Jak se dostat na místo konání? Znovu jsem se ocitla na ulici, tentokrát s plánem. Cestou jsem potkala starého kamaráda, který mi nabídl, že mě odveze. Byla to nečekaná pomoc, ale já jsem věděla, že za to budu muset zaplatit. Ať už jakýmkoliv způsobem.
Na Galavečeru to vypadalo jako v pohádce. Lidé byli oblečeni jako na červeném koberci, zatímco já jsem se snažila zapadnout. Vzduch byl plný smíchu a zvuků hudby. A pak se to stalo – potkala jsem ho. Muže, který mi vzal dech. Ani jsem nevěděla, jak se to stalo, ale skončili jsme ve víru tance. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že jsem našla to, co mi chybělo, zmizel. Můj pohled ho hledal, ale nebylo po něm ani stopy. Až pak jsem pochopila, že vzrušení a láska jsou jako dým – krásné, ale neuchopitelné. Na konci večera jsem odcházela sama, ale uvnitř mě bylo něco nového. Možná to nebylo o penězích ani o lásce, ale o tom, že žiji. Takže jsem si vzala poslední doušek svobody a vykročila do noci, s pocitem, že to bylo jen začátek.