Když jsem se dozvěděla o soutěži o vstupenky na galavečer, nemohla jsem si pomoct. Srdce mi bušilo jako bláznivé. Všude kolem mě byly zvuky města, křik dětí, smích a vůně jídla z pouličních stánků. Vzala jsem si poslední drobáky a vyrazila na místo akce. Co na tom, že mi chybí láska a peníze? Dneska chci vyhrát!
Jakmile jsem dorazila na místo, cítila jsem napětí ve vzduchu. Lidé se shromažďovali, všichni s nadějí v očích, že vyhrají. Já jsem však měla jiné plány. Srdce mi bušilo, když jsem se proplétala mezi davem. Zaznamenala jsem, jak se ve vzduchu mísí vůně popcornu a cukrové vaty. Na stole stály lístky a já jsem se s úsměvem postavila před organizátora.
„Tady jsi, zlato! Co chceš?“ zeptal se mě a já věděla, že musím hrát za všechno. „Dám ti svou duši za vstupenky!“ zahučela jsem. Všichni se zasmáli, ale já jsem byla vážná. Měla jsem plán a ten plán se jmenoval vítězství.
Chvíli jsem čekala, než mě zavolají. Nervozita mi trhala břicho, ale pak jsem slyšela své jméno. Adrenalin mi pumpoval v žilách. Srdce mi bušilo, když jsem se postavila na pódium. Lidé mně fandili, a to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že můj boj stojí za to. Každá vteřina strachu, každý pocit beznaděje… teď to všechno mělo smysl.
„A vítězem je…“ Nastalo ticho, až jsem se lekla. „… Černovláska!“ Zastavila jsem se. Černovláska? To jsem já! Měla jsem výhru na dosah ruky, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, co vlastně vyhrávám. Vstupenky na galavečer, kde se schází lidé, které nikdy nechci vidět. Zasmála jsem se a s úsměvem na rtech jsem vzala lístky. Možná, že tohle byla šance, abych se ukázala – drsná holka bez peněz a bez lásky. A kdo ví, co mi to přinese dál?