Stála jsem na rohu ulice, kde se mísily zvuky města s vůní pečených klobás. Galavečer v srdci města, plný luxusu a lesku, se konal jen pár bloků ode mě. Zatímco ostatní se chystali v elegantních šatech a s úsměvy na tvářích, já jsem měla na sobě jen otrhanou košili a pár korun v kapse.
Bylo to jako sen, na který jsem si nemohla dovolit ani pomyslet. Všude okolo mě se tísnily skupinky lidí, kteří se snažili dostat dovnitř. „Získat vstupenky je snadné, když máš správné kontakty,“ říkala jedna z dívek, když si upravovala vlasy. Vzdychla jsem, ale hned mi došlo, že na tohle se nehraje. Klobásky v ruce a úsměv v srdci – to je vše, co mi zbylo.
Rozhodla jsem se, že se na ten galavečer podívám z blízka. Všechno nebo nic! Proplížila jsem se k zadnímu vchodu, kde se dveře občas otevřely a ven se dostal náznak hudby. Vnitřek byl osvětlený barevnými světly, které se odrážely na zlatých stěnách, a já jsem cítila, jak se mě zmocňuje touha být součástí té šílené atmosféry.
Když jsem se dostala dovnitř, vyrazilo mi dech, jak moc se to lišilo od mé reality. Lidé se smáli, tancovali a vychutnávali si víno. Pohledy na mě byly jako ostré šípy, ale já jsem se nenechala odradit. Musela jsem se dostat blíž. Našla jsem si místo v rohu, kde jsem mohla pozorovat dění a snít o tom, že i já jsem součástí toho všeho.
A pak to přišlo. Vzhled, který mi změnil život. Podíval se na mě. Ten kluk, s kterými by se spojila moje duše, kdybych měla tu odvahu. Jeho pohled byl jako magnet a já se cítila, jako bych konečně našla něco víc než jen klobásku v ruce. Když jsem se odvážila k němu přiblížit, usmál se a řekl: „Ty jsi tady správně, holka.“ Jen jsem se usmála a věděla, že tenhle galavečer, na který jsem neměla vstupenky, mi přinesl něco, co jsem ani nečekala.