Jsem na dně, ale to mě nezastaví. Včera večer jsem stála před Galavečerem, který měl být plný luxusu, světel a lidí, co mají prachy. Jenže já se na to mohla jen dívat z ulice, bez centu v kapse. Skvělý pocit, co?
Ulice byly plné vůní, co se mísily se šumem města. Takový ten mix – levné jídlo, drahá móda a smíšené emoce. Zatímco se ostatní lidé smáli a bavili, já jsem se snažila najít způsob, jak se dostat dovnitř. Měla jsem plán, a ten plán byl jasný. Získat vstupenky za každou cenu.
Procházela jsem kolem, zírala na ty, co se chystali na červený koberec. Všichni se tvářili tak falešně šťastně, zatímco já jsem byla jako stín, který se snaží proplout mezi nimi. Našla jsem skupinku lidí, co se bavili o tom, jak vyhrát vstupenky. Zatímco oni se smáli, já jsem se k nim připojila. „Kdo potřebuje peníze, když máš šarm?“ pomyslela jsem si.
Po pár minutách vyprávění jsem zjistila, že jeden z kluků má plán, jak se dostat dovnitř bez placení. „Všechno, co potřebujeme, je odvaha a trocha štěstí,“ řekl. Jeho oči zářily a já jsem cítila, jak se mi zrychluje tep. Po chvilce jsme se rozhodli jednat. Všichni jsme se schovali za odpadkovými koši a čekali na ten správný moment.
A pak to přišlo. Otevřely se dveře a my jsme se vřítili dovnitř, jako by nám patřil celý svět. Všude kolem mě byly zářivé světla, smích a hudba. Cítila jsem se jako královna, ale jen do chvíle, než mě někdo chytl za rameno. Byla to security. Byl to konec mé pohádky, ale v tom momentě jsem se zasmála. „Nejdeme ven, jdeme dál!“ vykřikla jsem a s tím jsem se vrhla zpět do davu. A tak jsem se ocitla na místě, které bych si nikdy nedovolila snít – a to všechno bez peněz, ale s plným odhodláním.